Sindibád pluje po moři v malé bárce a na svou oblíbenou loutnu hraje ukolébavky, když ho zčistajasna stáhne obří chobotnice ke dnu a vzápětí je rybami odvlečen před samotného pána podmořské říše – mořského sultána. Sultán má jediné přání, chce hrát pro sebe a svou dceru ukolébavky. Nic však nehledí na to, že náš hrdina nemůže pod vodou dýchat. Když se mu podaří sultána a princeznu alespoň trochu ukolébat, uvězní Sindibád mezi strunami malou rybu, která svým ocasem vyluzuje tóny podobné těm jeho. Sindibád doplave z posledních sil na hladinu a tam na něj čeká poslední nepotopený koráb po zuřivé bitvě, která tam probíhala. Na tomto opuštěném plavidle dorazí hrdina k neznámému ostrovu. Po pár krocích se stane terčem nemístných žertů zlomyslného opičího národa, který tento kus země obývá. Opice nutí Sindibáda k opičímu chování a tuto svou novou hračku nehodlají za žádnou cenu pustit. Naštěstí našemu hrdinovi uzraje při pohledu na čerstvé hrozny v mysli dokonalý plán. Když opice učí jeho, však on je také naučí jedné lidské zvyklosti. Po konzumaci sudu Sindibádova vína usnou opice tvrdým spánkem a on prchá ve spěchu jen na malé bárce tam, kde se cítí i přes všechna nebezpečí nejlépe, na širé moře.
