Žíznivý a vyhladovělý Sindibád přistane na opuštěném ostrově. Po pramenu však ani stopy, na písčitém ostrově je k nalezení pouze starý zazátkovaný džbán. Sindibád ho lačně otevře, ale běda, po celé věky v něm byl uvězněn strašlivý démon. Náš hrdina ho pomocí lsti v nádobě opět uvězní a přízrak mu slíbí své věrné služby. Na hrdinovo přání jej odnese k civilizaci, zde u studny spatří Sindibád krásnou dívku, tu nejkrásnější, kterou během svých dlouhých cest spatřil. Když se jí začne dvořit, chopí se ho sultánovi vojáci a vsadí ho do hlubokého žaláře. Obyčejný námořník není totiž pro princeznu dost dobrý. Naštěstí v Sindibádovi sultánova dcera najde také zalíbení a pomůže mu uniknout. Za pomoci démona si Sindibád vyčaruje princovský šat, koně, dvořany a klenoty, z kterých přechází zrak. Teď už sultán neváhá a svou dceru mu vydá. Oba milenci odjedou z jeho dvora a vyčarují si na břehu moře překrásný palác se zlatou střechou. Nešťastnou náhodou se však Sindibádovi rozbije džbán, démon prchne a s ním i všechno, co vykouzlil. Sindibád s princeznou však ke štěstí nepotřebují klenoty a zlatou střechu, vždyť ta nejkrásnější střecha je přece jasná obloha, a tak spolu šťastně hospodaří a moře a jeho obyvatelé jsou jim obživou i společníky.
