Historky Elysejských polí

Po mimořádném úspěchu filmu PERLY Z KORUNY (a to i v mezinárodním měřítku) se režisér, dramatik a scénárista Sacha Guitry pustil v následujícím roce 1938 do dalšího žánrově podobného projektu, jímž byl film HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ. Příběh začíná v současnosti (1938), kdy profesor vypráví svým studentům historické příběhy, které se odehrály na Elysejských polích (dnešní slavný bulvár Champs-Elysées). Film se vrací do roku 1617 a násilné smrti nenáviděného prvního ministra Conciniho, pak se přenáší přes příběhy z doby Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. k revoluční hrůzovládě, přes napoleonskou éru k roku 1840, kdy byly Napoleonovy ostatky převezeny ze Svaté Heleny do Paříže, až po vládu Napoleona III. a slavnou dobu operet a valčíků.
Ne všechny vzpomínané historické události byly bezprostředně spjaty s Elysejskými poli, ale v tom je Guitryho tvůrčí přínos, že ve svých filmech dokázal bravurně spojit vlastní fabulaci se skutečnými dějinami. Celým filmem prostupuje zřetelně téma stárnutí a smrti (kromě těch přirozených se zde vícekrát objevuje motiv úmrtí násilného – vedle již uvedeného Conciniho to byl například slavný revolucionář Marat), stejně tak z filmu vysvítá chimérická touha po nesmrtelnosti. Film disponuje řadou metafor, slovních hříček i nečekaně komických situací.
Stejně jako u dalších svých filmů, tak i v tomto případě byl Guitry autorem scénáře a sám se objevil ve třech rolích; dvě role ostatně ztvárnili i další zúčastnění herci. Zajímavé je, že v titulcích je uvedena Madeleine Sologne, ve filmu ji ale není možné zaznamenat a herečka sama tvrdila, že se jeho natáčení nezúčastnila. Stejně tak se v Guitryho archívu objevují další jména (Pauline Carton, Marguerite Moreno), která nejsou uvedena v titulcích a ani při pozorném sledování je nelze v ději postřehnout. Film se natáčel od jara 1938 a premiéru měl 1. prosince téhož roku.