Alonsovu tvorbu lze charakterizovat jako velmi rafinovanou kinematografii izolace: své postavy umisťuje jakoby do karantény, neboť tak je lze mnohem lépe pozorovat. Jeho debut Svoboda, který byl uveden mj. v prestižní sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes, je pronikavým vhledem do všedního života dřevorubce z prostředí argentinské pampy. Cyklický záznam mechanických činností - rubání a značkování stromů, sloupávání kůry, nakládání dřeva na náklaďák - a prostých tělesných potřeb stojí jak na stoické figuře autentického lesního dělníka Misaela Saavedry, tak i na sugestivních delších záběrech.
Alonsova prvotina stojí na počátku jeho úspěšného snažení nalézt specifický filmový jazyk oproštěný od jakýchkoli žánrových či narativních konvencí a bezděčně evokuje skromný naturel současných íránských filmů. Poetická meditace, která zvoleným způsobem snímání a trváním jednotlivých scén vyvolává dojem plynutí v reálném čase, je unikátním příkladem abstraktního humanismu: zemitost si tu podává ruku s transcedencí, banalita s mýtem. Pomocí poutavé souhry světla a stínů a prostých výjevů, odehrávajících se během jediného dne, dokáže argentinský samorost v divákovi probouzet netriviální úvahy o lidské integritě, přirozenosti a podmínkách individuální svobody.
