Někteří z diváků ve svých reakcích zpochybňují dokumentární status filmu, je však zřejmé, že jej takto můžeme vnímat. Fotbalový tým cizinců na Islandu skutečně existuje (účastní se nejnižší místní fotbalové soutěže) a osoby vystupující ve filmu ztělesňují samy sebe. Skutečnost, že autentičnost některých záběrů je snad vyvratitelná, nemusí zákonitě znamenat, že se nejedná o dokument.
Jak vědí např. pravidelní návštěvníci MFDF Jihlava, pojem dokumentární film již dnes nezastupuje pouhé mechanické zaznamenávání reality. Spíše naopak, autoři dokumentárních filmů manipulují nejen s obrazem, ale často i s projevy jednání zobrazovaných osob. Výjimečná není ani přímá inscenace. Rozlišení hranice mezi hraným a dokumentárním filmem je čím dál obtížnější. A většinou i zbytečné.
V případě snímku Africa United islandského režiséra Olafa de Fleur Johannessona můžeme uvažovat o dokumentárnosti v souvislosti s autentičností sdělení filmu i projevů jednotlivých aktérů. Záznamy fotbalových utkání rozhodně nejsou inscenované. Nemluvě o scénách emotivních výbuchů, především ze strany Srba Zlatka. Nemůžeme ani mluvit o konkrétních hereckých výkonech. Jednotliví představitelé filmu snad vystupují příliš suverénně, na druhou stranu lze tento fenomén odůvodnit temperamentem většiny z nich.
fotbal
Hrají: Einar Xavier Sveinsson, Zlatko Krickic
Režie: Olaf de Fleur
Scénář: Olaf de Fleur
Producenti: Olaf de Fleur
Hudba: Barði Jóhannsson
Střih: Olaf de Fleur
