Prales - náš dávný domov. Vrátí se industriální civilizace do systému přírodního koloběhu? Filmová esej Josefa Císařovského. Slovo prales vyvolává představu hýřivé zeleně tropů, bakchanálií vegetace a života, křiku papoušků a opic, šumění palem. Existuje ale i prales jiný: svérázný svět prastarých stromů, věžovitě strmících z podrostu, stromových obrů, padlých tíhou věků a náporem bouří, tiše tlejících pod ponurými rubáši chorošů. Ten prales roste ještě stále a u nás. Kdo jako les zná jenom tenkokmenný lesík za městem, zde bezděky užasne: Tak toto je pohanský hvozd, skutečný prales. Upadne původní tvář zdejší krajiny navždy do zapomnění? Účinná ochrana pralesního území je vizitkou duchovní a etické vyzrálosti národa. Nedovolme, aby se celá naše vlast stala krajinou, jejíž paměť a duši jsme vymazali.
les, ekologie, prales, Šumava
Vypravějí: Jana Šulcová, Viktor Preiss
Režie: Josef Císařovský
Scénář: Josef Císařovský
Hudba: Kamil Holub
Kamera: Jan Růžička
