Lovec draků80

Lov papírových draků patří k nejoblíbenějším hrám afghánských dětí. Dvěma z nich, nerozlučným kamarádům Hassanovi a Amirovi, ale osudově změnil život, když jejich přátelství rozbil na padrť. Tak začíná příběh, který spisovatel Khaled Hosseini vydal ve stejnojmenné knížce, jež se v roce 1995 stala třetím nejprodávanějším titulem na americkém trhu a dojala milióny čtenářů.

Afghánská metropole Kábul, sedmdesátá léta. Malý Hassan se svým tátou slouží u Amirova otce. Přes třídní rozdíly jsou oba stejně staří kluci velkými přáteli. Pak ale Amir Hassana zradí. Amirovy výčitky svědomí spolu s invazí sovětských vojsk do země oba chlapce navždy rozdělí. Zatímco Hassan zůstává v Afghánistánu, Amir s otcem utíká přes Pákistán do Spojených států, aby tu uskutečnili svůj americký sen. O pár let později je z Amira spisovatel, kterému právě vyšla první knížka. Oženil se s krásnou krajankou Sorayou, pochoval otce a absolvoval telefonát, který změnil jeho život. Z rodného Afghánistánu zavolal po letech starý rodinný přítel a nabídnul mu vykoupení za dávné selhání. Amir se musí vrátit do země, teď ovládané Talibanem, a odvézt z ní malého syna přítele, kterého kdysi tak strašně zklamal. Pro mladíka vychovaného západní civilizací je i tohle hodně těžký úkol. Až na místě ale Amir zjistí, že aby ho mohl splnit, bude muset překonat sám sebe...

Režisér Marc Forster natáčel Lovce draků s ohledem na bezpečnostní situaci v zemi v čínské provincii Kashgar, nicméně s rodilými afghánskými herci. Podle producenta Williama Horberga ale neznámé tváře a exotické prostředí nejsou žádnou překážkou pro to, aby Lovce draků přijalo široké publikum. „Ten příběh je velmi univerzální a mohl se odehrát prakticky kdekoliv. Všichni máme z minulosti nějaké kostlivce ve skříni a tohle je nádherný a strhující příklad toho, že nikdy není pozdě na to je odstranit,“ říká Horberg, k jehož dobru budiž přičteno, že práva na zfilmování Hosseiniho knížky koupil ještě před tím, než se stala jedním z nejčtenějších literárních děl současnosti.