Barokní umění straní ženské smyslnosti. Žádný jiný umělec ji nedával takovou přednost, jako fenomenální vlámský umělec Petrus Paulus Rubens (1577-1640). Po celá staletí byl tento typický zvěstovatel barokního umění jedněmi uctíván jako roh hojnosti, a jinými znevažován coby tvůrce přemíry. Ve svém díle Rubens vytvářel dionýzský svět. Zobrazoval triumfální existenci člověka. V ní právě člověk, dokonce i společně s bohy, proniká do extatických tajemství života. Rubensův dionýzský sen má přitom komplexní povahu. Málokterý malíř dosáhl tak vysoké úrovně v tolika žánrech jako on.
Mezi Flandry a Holandskem leží přístavní město Antverpy, v jehož katedrále jsou tři Rubensova mistrovská díla: Vztyčení kříže, jeho první velký oltářní obraz, který namaloval v letech 1610-1611. Rubens v tomto triptychu vytvořil severoevropskou syntézu klasických a renesančních vlivů. Brzy poté, v roce 1614, dokončil obraz Snímání z kříže. V tomto díle kombinoval latinskou čistotu s germánským míšením sil. O dvacet let později namaloval Nanebevzetí. Ten oltářní obraz představuje svědectví skutečné exploze jeho stylu. Rubensova kompozice se stává dynamickou, vířivou řekou. Tahy štětce rotují a kloužou. Barvy jakoby se chvějí ve světle. Tyto tři obrazy charakterizují malířův vývoj. Rubens začíná klasicky, pokračuje dynamicky, a kulminuje v na první pohled chaotické, přitom organické harmonii.
