Jiný Dumas64

Gérard Depardieu a Benoit Poelvoorde, jako velký spisovatel a jeho stín. Aneb kdo co vlastně napsal.
Ze spolupráce Alexandra Dumase s Augustem Maquetem vzniklo v letech 1844–1857 sedmnáct románů, mezi nimi: Tři mušketýři, Hrabě Monte Christo, Královna Margot, Joseph Balsamo a další.
Všechna tato díla byla podepsána pouze Alexandrem Dumasem. V roce 1858 se konal proces, ve kterém se Auguste Maquet domáhal svých autorských práv. Soud mu přiřkl dvacet pět procent autorských práv, ale zamítl spolupodepsání děl. Jeden z autorů s velkou slávou odpočívá v Pantheonu, druhý pozapomenut na hřbitově Pere-Lachaise.
Tento černoch, jak bychom ho dnes nazvali (v angličtině – ghostwriter, ve francouzštině – le negre), měl zásadní podíl na koncepci díla, historických liniích, zpracovával archivy a dokumenty, vymýšlel základní zápletky a Dumas tomu dával to, co tvoří literární dílo jedinečným a nezapomenutelným: tisíce detailů, esprit a samozřejmě přepracovával dialogy. Bylo to víc než manželství, nenáviděli se, stejně jako se měli rádi, často nemohli být spolu, ani bez sebe. Dumas vykřikoval, že je na suchu, že se bez Maqueta neobejde, ale ten se po více než třinácti letech sbalil a s Dumasem se „rozvedl". Nikdo nikdy již nerozsoudí, jaký podíl měl Alexander Dumas a jaký jeho „černoch" Auguste Maquet na tolika slavných a obdivovaných literárních dílech, díky patří jim oběma. A možná že jsou proto tak nádherné, že na nich pracovali dva autoři.
Wikipedie o Auguste Maquetovi uvádí: původním povoláním profesor historie, ale měl i literární ambice. Pokoušel se psát vlastní divadelní hry a právě jednu z nich roku 1839 Alexandre Dumas přepsal a uvedl pod názvem Bathilde. Úspěch hry oba podnítil ke společnému napsání historického románu Rytíř Harmental (Chevalier d'Harmental). To byl počátek jejich velice plodné spolupráce, která trvala až do roku 1857, kdy se rozešli ve zlém (Maquetovo jméno se neobjevilo na žádném románu, který s Dumasem společně vytvořili).
Spolupráce Dumas-Maquet probíhala tak, že Maquet vyhledával materiál a vypracovával první nástin děje. Na Dumasovi pak bylo literární zpracování, při kterém mu však mnohdy pomáhali i další spolupracovníci. Tato Továrna na romány, jak zněl titul jednoho pamfletu Dumasových odpůrců z roku 1854, měla za následek obrovskou společnou literární plodnost.
Na rozdíl od Dumase dovedl Maquet s vydělanými penězi dobře hospodařit a zemřel jako bohatý muž.