Na stěnách paláce visí řada panovnických portrétů od Alfreda I. v historickém kostýmu po Alfréda VII. (Fernand Gravey) ve fraku. Od jeho lóže odchází zachmuřený lékař a ustarané vévodkyni Anně (Mary Nash) a hraběti Humbertovi (Edward Everett Horton) sdělí vážnou novinu: „V životě jsem neviděl někoho tak ožralého. Jestli ho opravdu život nezačne zajímat, upije se k smrti.“ Mladý bývalý král menší evproské země se prostě v exilu nudí a chlastá. Nakonec uposlechne radu svých dvou společníků a jde na představení do Folies Bergère. Je usazen do lóže hned u podia a znuděně sleduje, jak tanečnice mrskají nohama. Zhnuseně přetrpí klaunské číslo a při další taneční kreaci usíná.
Probere ho ale prasátko, když mu americká tanečnice Dorothy Ellis (Joan Blondell) zrcátkem šajní do očí. Netuší, že to je rutinní součást produkce, a nechá si dívku pozvat do apartmá. Ta sice nejprve prohlásí, že bývalých králů je v Paříži přes 300 a kdo je má znát, ale k závisti ostatních sboristek, které by ji do jedné rády zastoupily, jde. Alfred se ale stihne opít do němoty ještě než dívka dorazí, takže očekávaný vývoj se jaksi nevyvíjí, jak čekala. Humbert a Anna dostanou nápad – řeknou mu, že dívka nepřišla a že ji nezajímá. Efekt je očekávaný – Alfred vyrazí po stopě a po jeho apatii není ani vidu ani slechu. Jak se vztah krále a uražené sboristky vyvine?
Hrají: Fernand Gravey, Joan Blondell, Edward Everett Horton, Alan Mowbray, Mary Nash, Jane Wyman, Luis Alberni, Kenny Baker, Carole Landis, .....Ben Welden, Sam Ash, Gaston Glass, Armand Kaliz, Michael Mark
Režie: Mervyn LeRoy
Scénář: Norman Krasna
Producenti: Mervyn LeRoy
Hudba: Werner R. Heymann
Kamera: Tony Gaudio
Střih: Thomas Richards
Scénografie: Robert M. Haas
Kostýmy a make-up: Orry-Kelly
