Dítě z Maconu75

V roce 1659, v zemi spravované prostomyslným a sadistickým vladařem, se odehrává příběh zázračného dítěte, které je zcela ovládáno jeho sestrou a mocnou církví. Podle původního záměru z roku 1986 chtěl Peter Greenaway pojednat DÍTĚ Z MACONU jako operu. I když se později rozhodl pro filmovou verzi, v konečném výsledku se výrazně uplatňují také operní prvky. Dílo je předvedeno jako velkolepé barvité divadlo s prologem, třemi dějstvími a s velkým finále. Děj se odehrává na jevišti barokního divadla a místy se přenáší do ulic města či do nedostavěné gotické katedrály. Základem je schéma "her o zázraku", jež byly v barokní době často uváděny katolickou církví s cílem oslabit reformační proudy. Ve zbídačelém městě se odporné stařeně narodí krásný chlapec. Její dcera dosáhne toho, že lidé uvěří na zázrak neposkvrněného početí, a vydává se za matku dítěte. Do města se načas vrací blahobyt. Dceřino rouhání a zpupnost však jsou brzy potrestány a po několikanásobné tragédii se opět vrací bída a neplodnost. Greenaway natočil působivé podobenství o zneužívání dětí, o moci církve, která ma "patent na zázraky", i o snadném ovládání zfanatizovaného davu. Ve formě výpravných obrazů, v nichž dominují statická seskupení četných postav, s bohatým hudebním doprovodem, s liturgickými a rituálními (někdy velmi krutými) obřady, s obratným využíváním iluzionismu a archetypálních kulturních prvků vznikla sugestivní podívaná s myšlenkovým nábojem. Zdá se že k dokonalosti dovdedený Greenawayův manýrismus zde má i jiný účel než pouze provokovat a šokovat. O tom ostatně vypovídá závěr filmu, naznačující ve zmnoženém efektu otázku, zda i my nejsme jen diváci a zároveň herci nějakého divadelního kusu.