Nikdo nesmí chybět77

Daleko v horách severní Číny leží vesnička a v ní zapadlá jednotřídka. Jediný učitel, kterého tu mají, musí však náhle na měsíc pryč. A co najednou s třiceti dětmi, které ve škole ještě zbyly? Někdo je přece musí vyučovat... Po učiteli na desítky kilometrů ani vidu ani slechu, jediná, kdo přichází v úvahu, je čerstvá absolventka základní školy, třináctiletá Min-č' Wej z blízké vesnice. Aby si však vysloužila odměnu za své suplování, musí za měsíc předat všech třicet dětí. Což není snadné. V kraji je taková chudoba, že rodiny hledají všechny možné způsoby, jak se uživit a děti přestávají chodit do školy. Rodina Wej je také chudá, takže když jeden ze žáků odejde do města za výdělkem, musí udělat všechno, aby ho přivedla zpátky. A to všechno se v její situaci podobá dobrodružné výpravě do neznáma.
Yimou Zhang (I-mou Čang) je jedním z nejslavnějších čínských režisérů všech dob. Bývalý kameraman a doslova malíř obrazů v pohybu prorazil do světa už svým prvním samostatným filmem z roku 1987 Rudé pole, za něj získal na MFF v Berlíně Hlavní cenu Zlatého medvěda. O čtyři roky později přišel film Vyvěste červené lampiony (1991) a Stříbrný lev v Benátkách. Dnes je Yimou Zhang slavný po celém světě především pro svá poslední filmová plátna, inspirovaná náměty z velkolepé čínské historie, bohatstvím tradičního čínského malířství a filozofií tradičních bojových umění Hrdina (2002), Klan létajících dýk (2004) a Kletba zlatého květu (2006). Kdo nezná celou šíři Zhangova talentu, bude jistě překvapen. Mezi těmito velkolepými produkcemi, plnými barev, však Zhang natočil i několik komorních, lidských příběhů, sociálních dramat ze současnosti, či bolestné nedávné minulosti (Ju Dou, Příběh Qiu Ju, Šťastné chvíle, Žít). Nikdo nesmí chybět, stejně jako ostatní tyto příběhy, neupoutá na první pohled. Naopak, snímek působí téměř jako dokumentární obrázek z čínského venkova, v rolích vystupují neherci, kteří hrají sami sebe a barevnost je přímo závislá na skutečné barvě prostředí. Zhangovo mistrovství tu však ukazuje svou druhou tvář. Hluboká empatie s dramatem, který pro dívku znamená překonání svých psychických i fyzických sil, nebezpečnou výpravu do země neznámé a v mnohém nebezpečné, spolu s talentem vést neherce ke zcela autentickému výkonu, a samozřejmě schopnost "mluvit" kamerou, vytváří z tohoto malého bizarního příběhu silné a lidské drama. Jež navíc skrývá i mnohé poznání o současné Číně. Ze všech mezinárodním cen, které film získal, připomeňme především Zlatého lva a tři další ceny na MFF v Benátkách.