Druhý režijní počin polského herce Jerzyho Stuhra, který si v něm zahrál hned pět postav. Smutná komedie přináší příběhy čtyř mužů, jejichž osudy jsou spojeny postavou symbolického soudce. Ve zdánlivě lehké moralitě nabízí autor podněty k přemýšlení na téma lidských vztahů, sobectví i sebeobětování pro druhého.
Jako filmový režisér debutoval Jerzy Stuhr v roce 1994 snímkem Seznam cizoložnic (Spis cudzołżnic), mnohem více však pozornost diváků zaujal v roce 1997 svým druhým celovečerním filmem Milostné příběhy (Historie miłosne). Ten se stal nejúspěšnějším polským titulem roku a získal cenu Grand Prix na Festivalu polských filmů v Gdyni v roce 1997, stejně jako celou řadu ocenění na zahraničních festivalech (např. Cena FIPRESCI na 54. MFF v Benátkách).
Filmem, který Jerzy Stuhr věnoval Krzystofovi Kieślowskému, se k tvorbě tohoto tvůrce otevřeně přihlásil. V jistém smyslu si Stuhrova tvorba klade za cíl zaujmout v polském filmu právě místo po Kieślowském: otázky, které si režisér ve svých snímcích klade, se skládají v jakousi mozaiku svědomí a poznání a z úhlu pohledu současného intelektuála reflektují skutečnou polskou realitu.
Smutná komedie s fantastickými prvky vypráví o osudech čtyř hrdinů – pětačtyřicetiletých mužů, z nichž každý prožívá své milostné vzplanutí a je vystaven nelehké volbě mezi přijetím a zřeknutím se lásky. Vysokoškolský profesor polonistiky stojí tváří v tvář zamilované studentce, formální manželství armádního plukovníka zase naruší příjezd jeho někdejší ruské milenky. Pašerák drog je stále zrazován svou chamtivou ženou a s nelehkým úkolem se musí nakonec vyrovnat i provinční kněz, ke kterému se přihlásí jeho údajná dcera. Všichni protagonisté jsou do nečekaných situací vtlačeni jaksi proti své vůli a často si s ní nevědí rady. Záleží tedy vždy na tom kterém muži, na jakou cestu života se vydá a zda svůj osud naplní.
Jednotliví hrdinové se spolu nikdy nesetkají, přesto jsou všechny dějové roviny navzájem provázány v jeden organický celek skrze postavu tajemného muže-soudce, který prochází celým filmem a objevuje se vždy v rozhodujících okamžicích děje. Všechny ústřední postavy (včetně soudce) pak spojuje také herecké obsazení: všechny role kongeniálně ztvárnil Jerzy Stuhr. Ve svém hereckém koncertu své hrdiny záměrně odlišil zejména ve vnějších atributech a odstínech (toporně-křečovitý důstojník, vznětlivý pašerák, rozpačitý umírněný kněz a introvertní profesor). Co se týče vnitřního ladění postav, pojímá je vesměs jako poněkud neprůbojné jedince, které stíhá dílem smůla, dílem důsledky vlastní bojácnosti. Podle Stuhrových slov navíc rozhodně nejde o čtyři muže, nýbrž o jednu postavu „rozbitou na čtyři varianty“.
Lehká moralita vypráví křehkým a citlivým způsobem o zdánlivě „všedních“ věcech v životě zdánlivě všedních lidí. A o tom, že je důležité se lásce nevyhýbat, ale především ji přijmout. - Pavla Bergmannová
Hrají: Jerzy Stuhr, Katarzyna Figura, Dominika Ostałowska, Irina Alfjorova, Karolina Ostrożna, Teresa Sawicka, Jerzy Nowak, Jerzy Trela, Andrzej Hudziak, .....Katarzyna Łaniewska, Artur Barciś, Maciej Stuhr, Henryk Gołębiewski, Arkadiusz Janiczek, Krzysztof Stroiński, Anna Polony, Izabela Kuna, Maria Klejdysz, Piotr Grabowski, Ryszard Radwański, Renata Berger, Paweł Kleszcz, Grzegorz Drojewski, Maria Krawczyk-Ważyk, Sebastian Konrad, Ryszard Sobolewski, Aleksandra Górska, Aleksandra Koncewicz, Małgorzata Drozd, Joanna Ładyńska, Katarzyna Galica, Katarzyna Kownacka, Adam Kamień, Piotr Warszawski, Ilja Zmiejew, Stanisław Banasiuk, Paweł Krucz, Magdalena Grenda, Paweł Dębicki
Režie: Jerzy Stuhr
Scénář: Jerzy Stuhr
Producenti: Juliusz Machulski, Jacek Moczydłowski, Jacek Bromski
Hudba: Adam Nowak
Kamera: Paweł Edelman
Střih: Elżbieta Kurkowska
Scénografie: Allan Starski, Wiesława Chojkowska
Kostýmy a make-up: Elżbieta Radke, Iwona Blicharz
Zvuk: Nikodem Wołk-Łaniewski