Vidiny69

Psychologické drama s hororovým nádechem, Vidiny (1972), natočil osobitý americký režisér, producent a scénárista Robert Altman, který se do povědomí našich diváků zapsal kupříkladu celovečerními filmy M*A*S*H (1970), Svatba (1978) či Hráč (1992). Hrdinkou vizuálně a hudebně působivého snímku je spisovatelka Cathryn, která se snaží utéci svým nebezpečným halucinacím. Nedokáže rozpoznat, co je chorobnou vidinou a co je skutečností. Místo manžela vídává jiné muže, jindy spatřuje svou dvojnici. Vydává se proto na venkovskou chatu, aby zde pokračovala v psaní nové dětské knihy (knižní úryvky ve filmu pocházejí ze skutečného fantasy románu vydaného roku 1973, In Search of Unicorns, jenž napsala představitelka hlavní role, Susannah Yorková). Ale ani zde, uprostřed nádherné a tajuplné irské přírody, vidiny nepřestávají Cathryn pronásledovat. Do jejího života nečekaně vstupují noví přátelé, jež ale začínají za podivných okolností mizet stejně rychle, jako se objevili… Robert Altman se v tomto komorním příběhu, ve kterém se postupně zjevuje pouze šest aktérů (a jeden pes), realizoval i jako scénárista. Ponuré drama vyniká, jak je u Altmana zvykem, především neposednou kamerou, vedenou mistrem šerosvitu, Vilmosem Zsigmondem (McCabe a paní Millerová, 1971; Blízká setkání třetího druhu, 1977; Lovec jelenů, 1978; Nebeská brána, 1980), jehož kamera důsledně nahrává myšlenkovému labyrintu čelní představitelky. A jak je u Altmana také zvykem, práce se zvukem za obrazovou složkou nijak nezaostává. Romantizující symfonie Johna Williamse, dvorního skladatele Stevena Spielberga, jsou znepokojivě porovnávány s ruchovou kakofonií Stomu Yamash’ta, jehož bouření perkusí posiluje neklidnou atmosféru a dokresluje vyšinutost disharmonického světa, nedílně prorostlého se světem dospělého dítěte. Susannah Yorková obdržela za svůj herecký výkon roku 1972 prestižní cenu na filmovém festivalu v Cannes.