Divotvůrkyně85

Helen je zázrak, Anne je divotvůrkyně... Americká spisovatelka Helen Kellerová (27. 6. 1880 – 1. 6. 1968) přišla jako batole o zrak i sluch vlivem těžké nemoci, tehdy ještě neznámém zánětu mozkových blan. Klíčovou roli v životě hluchoslepé dívky z elitní rodiny vysloužilého armádního důstojníka sehrála mladá lektorka pro nevidomé Anne Sullivanová, která dokázala sedmiletou Helen naučit prstovou abecedu, vnímat okolní svět a umožnila jí proniknout do tajů řeči a jazyka. S pomocí obětavé učitelky se Helen později dokonce naučila mluvit a v dospělosti se z ní stala celosvětově uznávaná spisovatelka. Trnitou cestu ze světa všudypřítomného ticha a tmy popsala ve své autobiografii "Příběh mého života". Silná autobiografická látka se později stala námětem pro životní dílo amerického dramatika Williama Gibsona. Ten podle osudu Helen Kellerové v 50. letech napsal televizní hru, kterou vzápětí následovala jeho nejúspěšnější divadelní hra nazvaná příznačně Divotvůrkyně, téma nakonec završil scénářem ke stejnojmennému filmu. Divadelní a filmovou verzi svorně režíroval věhlasný Arthur Penn, který v obou případech obsadil do ústředních rolí Anne Bancroftovou jako neortodoxní obětavou guvernantku a Patty Dukeovou jako hluchoslepou dívku s obrovskou touhou do života. Životní výkony obou hereček dodnes nepřestanou fascinovat přesvědčivostí a emotivností, obě si po zásluze vysloužily vyznamenání Oscarem.