Špinavé ulice72

Svoje hříchy neodčiníš v kostele, ale na ulici…
Špinavé ulice, vykazující řadu autobiografických rysů a odehrávající se ve Scorseseho domovské čtvrti, patří ke stěžejním dílům tzv. Nového Hollywoodu, nesourodého ale vlivného hnutí převážně mladých amerických filmařů (ještě např. Coppola, Spielberg, Lucas, Altman, Ashby), kteří rozhodujícím způsobem přetvořili slavnou továrnu na sny ke svému obrazu. Hrdiny snímku jsou dva kamarádi, Charlie (Harvey Keitel) a Johnny Boy (Robert De Niro), předurčení svým zázemím k životu drobných podvodníků na ulicích Little Italy. Nic na tom nemůže změnit ani katolická výchova, ani případná snaha se nějakým způsobem z daného koloběhu vymanit. Film měl premiéru na začátku října 1973 v rámci Newyorského filmového festivalu a hlasitě upozornil nejen na příchod zaníceného a talentovaného tvůrce, ale i na oba hlavní herce. Ani velice pochvalné recenze tehdejších předních kritiků (zejména Pauline Kaelové) však nepomohly snímku, aby si mohl najít své diváky. Konvenční distribuční model studia Warner Brothers ho odsoudil k brzkému zapomnění. Přes některá výroční ocenění (Cena newyorských filmových kritiků za vedlejší výkon pro De Nira, nominace na Cenu Cechu amerických scenáristů pro Scorseseho a jeho častého spolupracovníka Mardika Martina) byl film náležitě doceněn až s časovým odstupem, zejména když Scorsese s Taxikářem vyhrál Zlatou palmu na MFF v Cannes. V roce 1997 byly Špinavé ulice zařazeny do Národního filmového registru při Knihovně kongresu.