Podivná iluze55

Ulmerovým nejplodnějším a umělecky nejstabilnějším obdobím byla polovina 40. let, kdy se jako režisér podepsal nejen pod notoricky známou Objížďku, ale i pod sérii dalších zajímavých snímků s noirovými rysy. Jedním z nich je Podivná iluze variující Shakespearova „Hamleta“ a svou narativní výstavbou připomínající pozdější postmoderní díla například Davida Lynche. Paul Cartwright, dospívající syn nedávno zesnulého kalifornského viceguvernéra, začne podezřívat nového nápadníka své matky z dvojí identity a vraždy svého otce. Paralelu s „Hamletem“ rozvíjí i další motivy – například Paulova fixace na matku nebo jeho „komunikace“ se zesnulým otcem prostřednictvím dopisů, jejichž odesílání pan Cartwright před smrtí detailně rozplánoval. S Lynchovou tvorbou (například Mulholland Drive) zase Podivnou iluzi pojí divácká nejistota, které části narativu považovat za skutečnost a které za sny.