Maria Caniglia

Maria Caniglia patřila k předním italským sopranistkám meziválečného období, dvakrát se objevila i před filmovou kamerou. Pocházela z Neapole, kde také studovala zpěv na hudební konzervatoři, jejím debutem se stala Straussova opera Elektra v turínském divadle Teatro Regio v roce 1930. Ve stejném roce byla pozvána k vystoupením do Janova a Říma, poprvé zpívala i v milánské La Scale, kam se pak více než dvacet let často vracela.

Během krátké doby se Maria Caniglia vypracovala ve významnou představitelku dramatických sopránových rolí, zpívala převážně v italských operách, pomáhala zviditelnit některá zapomenutá díla starších skladatelů (například Verdiho úplně první opera Oberto), často účinkovala také v moderním repertoáru. Mimoto koncertovala po celé Itálii a brzy samozřejmě i v zahraničí. V roce 1935 zpívala na prestižním hudebním festivalu v Salzburgu, v roce 1937 zavítala i do Prahy a o rok později se představila jako Desdemona ve Verdiho Otellovi v Metropolitní opeře v New Yorku. Mezi její nejslavnější jevištní kreace patřily opery Tosca nebo Andrea Chenier.

S filmem spolupracovala poprvé za války, kdy zpívala za německou herečku Anneliese Uhlig v dramatu PRIMADONA (La primadonna, 1943), později se objevila i před kamerou dvakrát v roli sebe samotné (VÍTR SI ZPÍVAL PÍSNIČKU – Il vento mi ha cantato una canzone, 1947; FOLLIE PER L’OPERA, 1949). Nakonec zpívala i ústřední ženský part ve filmové verzi Pucciniho opery TOSCA (1956; hrála ji Franca Duval). Mezitím v roce 1951 ukončila aktivní kariéru na jevišti, protože sebekriticky dospěla k závěru, že její hlas už nemá mladistvou sílu a svěžest. Příležitostně ale vystupovala nadále, poslední veřejné vystoupení absolvovala ve své nejslavnější roli Toscy v Káhiře v roce 1959. Její hlas byl pochopitelně zaznamenán i na řadě gramofonových desek.

Jejím manželem byl od roku 1939 italský hudební skladatel Pino Donati (1907-1975). Maria Caniglia zemřela v Římě 16. dubna 1979 ve věku nedožitých 75 let.

Pavel "argenson" Vlach