Marcello Fondato

Marcello Fondato je italský scenárista a režisér. Svět filmu se mu otevřel poprvé v roce 1956, kdy se podílí na scénáři ke snímku Moglie e buoi. Ač je tento snímek dnes již prakticky zapomenut, pro samotného Marcella měl velký význam, neboť díky němu se dostal do povědomí filmových producentů a režisérů. Od roku 1958 již pravidelně psal scénáře k několika filmům ročně.

Mezi nejznámější filmy z tohoto období patří Stenova hororová komedie Tempi duri per i vampiri, kde se divákům představil i slavný představitel hraběte Drákuly Christopher Lee, nebo válečná komedie s Alberto SordimVšichni domů, za kterou Marcello se svými kolegy získal nominaci na italskou filmovou cenu Nastro d’argento za nejlepší scénář. Rovněž se scenáristicky podílel na snímcích slavného italského komika Totò, a to na snímcích Dva strážmistři a Totò diabolicus.

V roce 1963 spolupracoval s režisérem Mariem Bavou na jeho povídkovém filmu I tre volti della paura, ve kterém si zahrála i francouzská herečka Michèle Mercier a britský herec Boris Karloff. O rok později napsal scénář k dramatu Luigiho ComencinihoBubovo děvče, kde hlavní roli ztvárnila Claudia Cardinale, která za tuto roli získala ocenění pro nejlepší herečku v rámci italských filmových cen Nastro d’argento a Grolla d’oro. Poté se opět spojil s režisérem Bavou při natáčení hororu Šest žen pro vraha. V roce 1965 pak byl Marcello jedním z deseti scenáristů povídkového filmu I complessi, kde si zahrály tehdejší hvězdy italského filmu jako Alberto Sordi, Ugo Tognazzi nebo Nino Manfredi. Rovněž se podílel také na krimi snímku Ad ogni costo, kde se rovněž sešlo zajímavé herecké obsazení v čele s Janet Leigh, Klausem Kinskim a Adolfo Celim.

V roce 1968 si poprvé vyzkoušel také filmovou režii v rámci natáčení snímku I protagonisti. Toto kriminální drama, kde hlavní role ztvárnili Sylva Koscina, Jean Sorel a Lou Castel, bylo promítáno v rámci filmového festivalu v Cannes a Marcello sám byl později oceněn cenou Nastro d’argento za nejlepší původní příběh. Po tomto úspěchu natočil vztahovou komedii Certo, certissimo, anzi... probabile s Claudií Cardinale a Catherine Spaak. I jeho druhý režijní počin se dostal do festivalového výběru, tentokráte ve španělském San Sebastianu. Svůj další film Šantánová Nini zasadil Marcello do období vlády italského krále Umberta I. na přelomu 19. a 20. století a do hlavní role zpěvačky a tanečnice Marie Sarti obsadil Monicu Vitti. Rovněž jeho třetí snímek se dočkal uznání od filmové obce, neboť byl v roce 1971 uveden na mezinárodním filmovém festivalu Berlinale. Jeho další snímek, komedie Causa di divorzio, se do filmové historie příliš nezapsal, byť vznikal pod dohledem slavného filmového producenta Dino de Laurentise.

Na další úspěch však nemusel dlouho čekat, protože o rok později na předměstí Madridu natáčí dnes již legendární komedii Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, kde ústřední dvojici závodníků Bena a Kida ztvárnila populární dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Marcello vytvořil v zásadě jednoduchý, ale zároveň velice poutavý snímek plný vtipných gagů a rvaček, který baví diváky dodnes. Jeden z nejznámějších snímků této dvojice se stal populárním nejen v domovské Itálii, ale také v tehdejším Západním Německu, kde vyhrál v roce 1975 ocenění pro nejlepší snímek na cenách Bambi a Goldene Leinwand.

Ve svém následujícím snímku Po půlnoci to roztočíme se Marcello zase více zaměřil na vztahy mezi muži a ženami. Do hlavních rolí opět obsadil herečky Monicu Vitti a Claudii Cardinale, které doplnili jejich mužští protějšci Giancarlo Giannini a Vittorio Gassman. Poté opětovně spolupracoval s Budem Spencerem a výsledkem jejich společného úsilí byl Charleston. V této variaci na slavný americký film Podraz se Bud představil v nezvyklé roli mazaného podvodníka Charlestona a jeho protivníka zde ztvárnil pražský rodák Herbert Lom. Ve spolupráci s Budem Spencerem pak pokračoval i v dalších letech, kdy se scenáristicky podílel na jeho snímcích Buldozer, Šerif a mimozemšťan, Šerif a mimozemšťan 2, Bomber a Aladinova lampa. Ke konci své kariéry již Marcello pracoval pouze pro italské televizní stanice, kde se postaral o scénář a režii k několika filmům a seriálům, přičemž poslední z nich Cerco l’amore byl odvysílán v roce 1998.

Michal "Stanmi" Staněk