Herec
2023Film
2021
Film - Drama
2020
Seriál - Historický
2019
Seriál - Krimi, Mysteriózní, Drama
2016
Film - Drama
Seriál - Reality-TV
2015
Film - Válečný, Drama
Film - Drama
2013
Film - Romantický
2012
Seriál - Drama
2009
Seriál - Historický
2008
Film - Drama
Seriál - Komedie, Rodinný
2007
Film - Drama, Romantický
2006
Film - Drama, Akční, Animovaný
2005
Seriál - Drama
Seriál
Film - Drama
2003
Film - Thriller, Válečný, Akční
2001
Film - Drama
Film - Drama
2000
Seriál - Reality-TV
Seriál - Komedie
Film - Drama
Film - Drama
1999
Film - Horor, Mysteriózní, Thriller, Drama
Seriál - Mysteriózní
1998
Film - Dobrodružný, Komedie, Drama
Seriál - Drama
1996
Film - Hudební, Komedie, Drama, Romantický
1995
Film - Krimi, Drama, Akční
Seriál - Romantický
Film - Krátkometrážní, Drama
1994
Film - Drama
Film - Dobrodružný, Fantasy
1993
Film
Film - Fantasy
1992
Film - Komedie, Sportovní
Seriál
1991
Film - Drama, Akční
Seriál
Film - Komedie
1990
Seriál - Drama, Romantický
Film - Krimi, Drama
Jo ni mo kimjó na monogatari: Aki no tokubecuhen
Film - Horor, Povídkový, Sci-Fi, Fantasy
1989
Film - Komedie
Film - Mysteriózní, Drama, Akční
Film
Film - Válečný, Drama, Akční
1988
Seriál
1987
Seriál - Romantický
1985
Film
1983
1982
Film
Host
2010Seriál - Reality-TV
2007
Seriál - Talk-show
Masahiro Motoki se narodil 21.prosince 1965 ve městě Okegawa v prefektuře Saitama. Svou kariéru v zábavním průmyslu zahájil jako pomocný tanečník v chlapecké taneční skupině a hned po svém debutu v TV se stal členem populárního tanečního tria Shibugaki Tai (The Cool Kid Trio), kde záhy získal přezdívku Mokkun. S podporou Johnny & Associates, firmy jenž vyhledává mladé talenty v Japonsku se tak záhy stal jedním z nejpopulárnějších „idolů“ své generace. Po vydání prvního singlu Nai Nai 16 (doporučuji shlédnout na youtube) své skupiny v roce 1982 bylo Motokimu teprve 18.let a ihned obrdžel ocenění jako objev roku. Přirozeným následkem toho byla jeho účast v reklamách a první menší role v televizních produkcích. Nejvíce se zapsal ve filmech jako HEADPHONE LULLABY a UWASA NO POTATO BOYS, kde si zahrál zajímavou roli syna farmáře brambor na Hokkaidu. Úspěch tria však trval jen do listopadu roku 1988, kdy se skupina rozpadla. Od té doby se Motoki rozhodl vložit veškeré své síly do herectví.
Kvůli jeho vzhledu se však věnoval do značné míry modelingu, ale záhy se dočkal i prvních nabídek na role do dalších filmů. Mimořádná šance jak využít předchozí taneční zkušenosti i jeho herecké ambice přišla roku 1989, v momentu kdy dostal nabídku jeho vůbec první hlavní role ve filmu Sua Masayukiho FANCY DANCE (Fanshi dansu). Komediální příběh o punk-rockerovi v kombinaci s prostředím buddhistického kláštera přinesl kýžené ovoce a díky dobrým ohlasům na tento snímek získal další velkou příležitost se stejným režisérem, a to ve snímku z roku 1992, SUMO DO, SUMO DON'T (Shiko Funjatta). Tento snímek přinesl další velký úspěch, jak komerční, tak u kritiky a Motoki obdržel za roli nejedno ocenění (včetně za nejlepší herec v hlavní roli od Japonské filmové akademie) a navíc se tímto dostal i do podvědomí zahraničních diváků.
Úspěch přivál i první menší mediální skandál z roku 1991 po spolupráci s japonským fotografem Kishinem Shinoyamanem, kdy vyšla série fotografií pod názvem "White Room" jenž obsahala kolekci Motokiho aktů.
Zájem o Motokiho však neopadl, ba naopak. Přišly další nabídky a vznikly divácky úspěšné filmy RAMPO (The Mystery of Rampo) a GONIN (The Five), oba roku 1995. Netrvalo dlouho a Motoki už nebyl svobodný. Oženil se 7.července 1995 s devatenáctiletou esejistkou a hudebnicí Yayako Uchidou, jedinou dcerou rock'n rolového zpěváka Yuye Uchidy a herečky Kirin Kiki. Zajímavostí bezesporu je, že po svatbě Motoki přijal příjmení své manželky a oficiálně se tedy dnes jmenuje Masahiro Uchida. Rok poté Motoki zkoušel comeback ve formě vydání vlastního hudebního alba pro společnost Toshiba EMI. Došlo i na vydání druhého alba i singlů, avšak zdaleka nedošlo k navázání na předešlé hudební úspěchy.
Mezi Motokiho další důležité role bezesporu patří hlavní role ve filmu, ve kterém opět navázal na úspěšnou spolupráci se Suem Masayukim, a to snímkem SHALL WE DANCE? (Sharu Wī Dansu) z roku 1996, který slavil veliký komerční úspěch a není tajemstvím, že se povedené romantické předlohy o pár let později, roku 2004 ujal i Hollywood pod režisérskou taktovkou Petera Chelsoma, který obsadil do hlavní role americké verze Richarda Gera a Jennifer Lopez.
Roku 1998 Motoki zahájil rozsáhlou spolupráci s televizní společností NHK, které se upsal pro účast na hlavní roli v sérii historického televizního dramatu TOKUGAWA YOSHINOBU. Spolupráce se vyplatila a seriál slavil úspěch na všech frontách, a co více, Motoki dostal za účast na tomto projektu významné národní ocenění hrdina za zásluhy v zábavním průmyslu. Zpět na velké plátno se Motoki vrací s věhlasným japonským režisérem Takashi Miikem v hlavní roli jeho filmu THE BIRD PEOPLE OF CHINA (Chūgoku no Chōjin) z roku 1998. Práce na tomto snímku byla pro Motokiho údajně velice obtížná, ale přes veškeré dohady dostal za roli v tomto snímku další cenu za nejlepšího herce v hlavní roli na Filmovém festivalu Mainichi/Takazaki. Následovala zajímavá role ve filmu GEMINI (Soseiji), kde Motoki ztvárnil dvojroli a byl za tuto roli nominován opět na post nejlepšího herce v hlavní roli dle Japonské akademie filmových umění.
V následující kariéře stojí za zmínku především Motokiho propůjčení hlasu do populárního anime filmu TEKKON KINKREET z roku 2006 a film THE LONGEST NIGHT IN SHANGHAI (Yoru no Shanhai) z roku 2007 kde došlo ke vzácné spolupráci japonských a čínských filmařů.
Roku 2008 došlo na spolupráci mezi Motokim a režisérem Yojirem Takitou na filmu s tabuizovaným tématem tradičních buddhistických obřadů u zesnulých v Japonsku. Původní myšlenka na téma filmu údajně vznikla právě v Motokiho hlavně, když si přečetl autobiografickou knížku Coffinman: The Journal of a Buddhist Mortician (Nōkanfu Nikki) o profesionálním „pohřebníkovi“ a tradičních praktikách. Téma Motokiho natolik zaujalo, že zahájil dlouholeté přípravy na vznik filmu DEPARTURES (Okuribito). Přípravy zahrnovaly jak kompletní studium ceremoniálů spojených s tradičním „odchodem“ zesnulých, tak studium hry na klasický nástroj – čelo, jenž se stalo rovněž nezbytným prvkem příběhu. Spolupráce vynesla režisérovi Oscara za nejlepší cizojazyčný film při vyhlašování 81.ročníku výročních cen, ale především Motokimu mezinárodní uznání za bravurní herecký výkon, který již ocenilo nesčetně festivalů.