Herečka
1961Zasloužilá umělkyně Terezie Brzková
Film - Dokumentární
1959
Film - Pohádka
Film - Drama, Romantický
1958
Film - Povídkový
1956
Film - Válečný, Drama, Historický
Film - Rodinný, Válečný
Film - Psychologický, Drama
1955
Film - Válečný, Drama, Historický
1954
Film - Komedie, Pohádka
Film - Komedie
1952
Film - Komedie, Pohádka, Rodinný, Drama, Romantický
Film - Hudební, Komedie, Muzikál
1950
Film - Válečný, Drama
Film - Drama, Historický
Film - Drama, Historický
Film - Rodinný, Válečný, Drama
1948
Film - Válečný, Drama
1947
Film - Komedie, Krimi, Povídkový, Drama
Film - Válečný, Drama
Film - Komedie, Historický
Film - Drama
1945
Film - Drama
1944
Film - Komedie, Historický
Film - Komedie, Poetický
Film - Drama
Film - Drama
1943
Film - Drama
Film - Drama, Romantický
1942
Film - Drama
1941
Film - Psychologický, Drama, Romantický
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1940
Film - Drama, Romantický
Film - Komedie, Drama, Romantický
1939
Film - Mysteriózní, Psychologický, Drama
Archivní záběry
2015František Čáp: chvíle rozhodnutí
Film - Dokumentární, Životopisný
Pocházela z rozvětvené divadelnické rodiny. Její otec byl ředitel kočovné společnosti Vilém Jelínek. Její sestry patřily vesměs mezi známé herečky (Otýlie Beníšková, Marie Spurná, Hana Vojtová). Byla tetou herce Jaroslava Vojty a jeho sestry herečky Hermíny Vojtové. Od mala se pohybovala na jevišti otcovy kočovné společnosti. Na své štaci vystřídala několik takových společností a v roce 1906 už hrála v kamenném divadle a to ve Východočeském divadle v Pardubicích. V letech 1907 - 1914 hrála v Plzni a v letech 1914 - 1919 zakotvila na čas v Národním divadle, aby odtud odešla za svým druhým manželem Václavem Zeifertem k jeho kočovné společnosti. Od roku 1927 hrála opět v Plzni až do odchodu do důchodu v roce 1939. Ještě v letech 1943 a 1947 vystoupila dvakrát na scéně Národního divadla jako host. Podle svých velkých vzorů (její sestry a herečka Marie Ryšavá) uplatňovala Brzková ve svém raném období divadelní realismus. Postupně vyrůstala v představitelku velkých ženských hrdinek, u nichž upoutávala kritiku i diváky promyšleností a lyričností projevu a obrovskou kultivovaností řeči. Mezi její velké divadelní role, které vytvořila na scéně Národního divadla patří královna Runa (Zeyer - Radúz a Mahulena, chlalupnice Černá (Svoboda - Směry života) nebo babka (Jirásek - Lucerna).
Film o Brzkové dlouho nevěděl. Objevil ji až ve chvíli, kdy odcházela do důchodu, tedy v roce 1939. Režisér Otakar Vávra hledal tři starší herečky pro hlavní role do svého dramatu KOUZELNÝ DŮM. První dvě našel na scéně Národního divadla (Leopolda Dostalová, Růžena Nasková) a jako třetí mu doporučil herec Eduard Kohout Terezii Brzkovou. A tak zatímco se kariéra Brzkové jako divadelní herečky uzavřela, otevřela se v tom samém čase kariéra jiná - filmová. Senilní a nahluchlá stařenka Anna Balvínová v podání Brzkové vyšla nakonec ze všech tří sester nejlidštější a nejpřirozenější. Když chystal režisér František Čáp zfilmování románu Boženy Němcové BABIČKA, nabídnul roli Růženě Naskové. Ta mu však doporučila Brzkovou. Ta vytvořila babičku dobrou, laskavou, moudrou a hlavně neskonale lidskou. V jejím realistickém hereckém projevu se projevilo mistrovské odpozorování života, umocněné hlubokým citem a niterným prožitkem. Další velkou ženskou postavu vytvořila Brzková v dramatu BARBORA HLAVSOVÁ. Hlavní představitelka se musí nejen vyrovnat se sebevraždou svého syna, ale i s jeho dluhy, které po něm zůstaly. Sobecká snacha se synem nechávají stařenku samotnou a ta je nucená tvrdou dřinou nést úděl sama.
Další role Terezie Brzkové se nesly v podobném duchu. Téměř vždy to byla dobrosrdečná žena, např. hospodyně Háta v dramatu TANEČNICE, zbudovská babička v MLHÁCH NA BLATECH, paní Magdaléna v komedii KLUCI NA ŘECE. Protikladem byla role hrabivé, panovačné, protivné a senilní staré hraběnky v kostýmní komedii POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ. Kritikou, ale i diváky byla ceněná její role Kolmistrové v dramatu VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI po boku nezapomenutelného Františka Smolíka. Potom už následovaly jen menší role moudrých a dobrých stařenek, které si však diváci dobře pamatují. Např. mlynářka v pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA, kořenářka v pohádkové komedii BYL JEDNOU JEDEN KRÁL, stařena v dramatech JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM, nebo babička - pacientka ve SNECH NA NEDĚLI. Svou první roli vytvořila Brzková v neuvěřitelných 64 letech a tu poslední v 84 letech. Byla to stařenka v pohádce PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU.
V roce 1955 získala Brzková titul Zasloužilá umělkyně. Jejím prvním manželem byl herec Josef Brzek, druhým manželem ředitel kočovné společnosti Václav Zejfert.