Luigi Zampa

Významný italský režisér poválečného období. Pocházel z chudé dělnické rodiny. Prostředí a doba, ve které vyrůstal, ovlivnily celou jeho tvorbu. Život člověka v nedostatku, válka a italský fašismus byla témata, ke kterým se opakovaně vracel v různých úhlech pohledu. Jeho bratr Rento je otcem Renta Curcia, známého levicového extremisty.

Luigi Zampa začal studovat architekturu a inženýrství, ale naštěstí dal brzy přednost divadelnímu dramatu. Navštěvoval hereckou školu Santa Cecilia. V roce 1932 se zapsal na experimentální centrum kinematografie (Centro Sperimentale di Cinematografia), kde působil přes 5 let. Byl jedním z prvních studentů nové školy. Od roku 1939 se živil jako spisovatel a režíroval několik menších filmů. V letech 1938-1941 pracoval jako asistent režie a spolupracoval na scénářích.

Již roku 1941 se Zampa dočkal celovečerní režijní premiéry. Natáčel i během války. U nás vesměs neznámé filmy SLEČINKY (1942), ČERNÉ SVATEBNÍ ŠATY (1943), AMERIČAN NA DOVOLENÉ (1945). Mezi lety 1944-1945 byl přidělen k filmovým jednotkám italské armády. Tato doba ho velmi poznamenala. Po válce se stal jedním z účastníků silné neorealistické vlny, kdy začala spolupráce s nejznámějšími skladateli (většinou N. Rota), scénáristy a herci (často Alberto Sordi). Do tohoto období patří filmy ŽÍT V MÍRU (1946), ANGELINA (1947) a některé další.

Ve spolupráci se scénáristou V. Brancatim vytvořil satirickou trilogii TĚŽKÁ LÉTA (1948), ANNI FACILI (1953), L'ARTE DI ARRANGIARSI (1954) s Albertem Sordi. Je zde vyobrazena před a poválečná kontinuita fašistického intrikaření v širším časově - sociálním měřítku. Religiózně laděné drama s J. Gabinem SPÍŠ PROJDE VELBLOUD (1950) provázel skandál konfliktu se scénáristou Zavattinim, který se kvůli zásahům do scénáře po uvedení od filmu distancoval. Veliké pozornosti a pozitivního ohlasu kritiky se dočkal PROCES MĚSTA (1952), za který dostal stříbrnou stuhu pro nejlepší režii. Úspěchu se dočkala i ŘÍMANKA (1954) na téma Alberta Moravy (stejnojmenný román z roku 1947). Pozornosti a širší obliby se film dočkal zejména díky obsazení Lollobrigidy.

60. léta se nesou zejména ve znamení komedie, kterou si stále hlasitěji žádá i publikum. NESNÁZE S KARIÉROU (1960) a IL MEDICO DELLA MUTUA (1968) (obě znovu se Sordim), OTÁZKA CTI (1965) a řada dalších. S komediemi je publikum spokojeno, kritika již méně. Jeho filmy se zdají být stále více konvenční, ačkoli tento trend začíná být čitelný již koncem let 50.

70. léta jsou vesměs považována za režisérovo nejslabší období v četnosti i kvalitě. Přesto některé snímky jistě stojí za pozornost. Hned v prvním roce nové dekády přibírá Zampa k oblíbenému Sordimu C. Cardinale a natáčí další komedii HEZKÝ, CHARAKTERNÍ ITAL V AUSTRÁLII HLEDÁ KRAJANKU ZA ÚČELEM SŇATKU (1971). Následují dvě dramata, mysteriózní ÚCTYHODNÍ LIDÉ (1975) s F. Nerem a kriminální SKALPEL V RUKOU BÍLÉ MAFIE (1973). Úplně posledním filmem je TYGŘICE (1979) se známými herečkami Ursulou Andress, Laurou Antonelli, Monicou Vitti. Koncem 70. let Zampa končí svou režisérskou kariéru. Zanechal po sobě veliké množství filmů, značnou částí nadprůměrných. Bohužel ve své době se jich k nám většina nikdy nedostala.

Luigi Zampa zemřel 16. srpna 1991. Je pochován v Římě na slavném městském hřbitově Vareno.

Martin "GilEstel" Enderla