Jack Gilford

Jack Gilford byl americký filmový, televizní a také divadelní herec. Gilford se narodil jako Jacob Aaron Gellman na Lower East Side na Manhattanu a vyrůstal ve Williamsburgu v Brooklynu. Jeho rodiče byli v Rumunsku narození Židé, kteří emigrovali do USA. Matka Sophie „Susksa" /roz.Jackness/ byla majitelkou restaurace a otec Aaron Gellman byl obchodník s kožešinou. Gilford byl druhým ze tří synů, starší byl Murray „Moisha" a mladší Nathaniel „Natie".

Gilforda přivedl k herectví jeho mentor z lékárnictví Milton Berle. Během hraní v amatérském divadle objevil i další talenty včetně Jackie Gleason. Sám Gilford začal s imitacemi a pantomimou slavných lidí. Poprvé se objevil v krátkém filmu MIDNIGHT MELODIES, kde imitoval George Jessela, Rudyho Valleeho a Harryho Langdona. V roce 1938 pracoval jako uvaděč nočního klubu Cafe Society, kde se pořádalo burleskní a jidiš divadlo.

Během své herecké kariéry byl nominován na spoustu ocenění. Několikrát byl nominován na cenu Tony Award pro nejlepšího herce ve vedlejší roli např. za muzikál A FUNNY THING HAPPENED ON THE WAY TO THE FORUM /1963/ nebo za roli pana Schultze v muzikálu CABARET /1966/.

V roce 1970 hrál jednu z hlavních rolí ve válečné drama komedii CATCH – 22 a v roce 1985 ztvárnil roli Bernieho Lefkowitze ve sci-fi komedii COCOON. O tři roky později hrál v jejím pokračování COCOON: THE RETURN /1988/, za kterou byl nominován na cenu Saturn Award pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Na cenu Academy Award byl nominován za ztvárnění vedlejší role Phila Greena z dramatu SAVE THE TIGER /1973/, kde cenu pro nejlepšího herce získal Jack Lemmon. Za stejnou roli byl nominován i na cenu Golden Globe. V roli žalářníka Frosche vystupoval Gilford v operetě DIE FLEDERMAUS a to 77-krát, v letech 1950-1964.

Jednou z hereckých specialit Jacka Gilforda, byla i pantomima, kterou využil režisér George Abbott ve hře "Once Upon a Mattress", kde účinkoval v roli mlčenlivého krále Sextimuse. Stejnou roli si pak zopakoval v televizním zpracování této hry v letech 1964 a 1972 spolu s Carol Burnett. V roce 1989 byl nominován na cenu Primetime Emmy Awards pro mimořádný herecký výkon v komediálním seriálu THE GOLDEN GIRLS /1985-1992/. Ve stejné kategorii byl nominován i za seriál THIRTYSOMETHING /1987-1991/.

Gilfordova kariéra se zastavila během 50.let, kdy byl spolu se svou ženou Madeline Lee obviněn z propagace komunismu a levicových myšlenek a oba dva byli odsouzeni a uvedeni na černý seznam herců, kterým byla zakázána veřejná činnost a to výborem vyšetřujícím tuto činnost - House Un-American Activities Committee /HUAC/. Hlavním svědkem proti manželům Gilfordovým byl choreograf Jerome Robbins. V té době zažívaly krušné časy, peníze si půjčovaly od přátel, nicméně s koncem éry McCarthyho se začátkem 60.let vrací na divadelní prkna Broadwaye a to v produkci hry „Zero Mostel", paradoxně v choreografii Jeroma Robbinse...
Na Broadwayi se stává úspěšným díky hrám "Drink To Me Only", "Romanoff and Juliet" nebo "The Diary of Anne Frank". Diváci jej také mohli vidět ve spoustě reklam napříč USA, a to zejména na křupky Cracker Jack.

Se svou manželkou Madeline se potkal v pozdních 40.letech a v roce 1949 si ji vzal za svou choť a byl s ní až do své smrti v roce 1990, kdy zemřel po dlouhém boji s rakovinou žaludku ve čtvrti Greenwich Village. Jeho manželka Madeline pak zemřela o 18 let později. Pár vychoval tři děti, Lisu Gilford – producentku, Joea Gilforda – scénáristu a divadelního režiséra a Sama Maxe Gilforda – umělce a archiváře.

V roce 2008 byla uvedena hra "Finks", napsaná jejich synem Joem, která popisovala zkušenosti Jacka a Madeline v období McCarthismu a uvádění herců na černý seznam Hollywoodu.

Lukáš "gatuso" Častulík