Libuše Geprtová

Obrazok
    

Celkové hodnotenie

0.0/10 (0 hlasů)

Herec,   

Narodený: 21.12.1941

Zemřel: † 18.11.2005

Miesto Narodenia: Kolín, Protektorát Čechy a Morava,

Miesto úmrtí: Praha, Česká republika

 

...více

Životopis

Libuše Geprtová se narodila 21. prosince 1941 v Kolíně. Na svět přišla jako druhé z dvojčat. Narodila se do intelektuální spořádané a vážené rodiny. Rodinnou historii poznamenala brzká úmrtí na onkologická onemocnění a ani jí samotné se tento osud nevyhnul. Otec zemřel, když bylo Libuši 25 let. Bratr dvojče později emigroval a starší sestra zemřela po těžké nemoci. Libuše nějakou dobu učila ve Zlonicích za Slaným, pak v Hořicích.

Dva roky byla členkou divadla v Karlových Varech a i dnes někteří karlovarští pamětníci vzpomínají na její uhrančivou Manon Lescaut. Před kamerou se poprvé objevila v roce 1961 ve špionážním dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT. Pak následovaly další menší role, např. Margit v ÚPLNĚ VYŘÍZENÉM CHLAPOVI (1965) nebo Kateřina v DÁMĚ NA KOLEJÍCH (1966). Na nějaký čas se usadila v Brně, kde se stala nezapomenutelnou tváří tamní činohry. Chtěla jít studovat herectví na DAMU, ale přednost dala praxi.

Roku 1971 přišla velká herecká nabídka z Barandova. Režisér Antonín Moskalyk připravoval nové zpracování Babičky od Boženy Němcové a Libuši Geprtové byla nabídnuta role bláznivé Viktorky. V diváckém povědomí stále zůstávala Viktorka Jiřiny Štěpničkové z BABIČKY z roku 1940, takže srovnávat bylo s čím. Ale Libuše Geprtová pochopila režisérův záměr natočit nový přepis Babičky jako psychologickou zpověď žen (babičky, Barunky, kněžny, Hortensie a Viktorky) a i Viktorku pochopila tak, jak ji Němcová napsala. Svou roli zvládla tak bravurně a do Viktorky se vžila tak dokonale, že se stala její takřka životní rolí a v diváckých srdcích zůstala dodnes.

V roce 1973 udělala zásadní rozhodnutí a přijala angažmá v Divadle na zábradlí. O uvolněném místě jí tehdy informoval její blízký kolega herec Oldřich Vlach. Její divadelní kariéra je nejvíce spjata právě s tímto divadlem a režisérem Evaldem Schormem. Zdejší angažmá trvalo něco přes 30 let. Ve 30 letech se jí narodil syn Svatopluk, jehož otcem je Vítězslav Jandák. Ale rozhodla se, že bude svobodnou matkou a syna bude vychovávat sama. Svatopluk se narodil v době, kdy byla Libušina sestra těžce nemocná a nakonec zemřela. Na své jediné dítě se Libuše velice upnula a strachovala se o něj i později v dospělosti. Otec a manžel sice v rodině chyběl, ale podle svých slov nechtěla Libuše nikomu patřit. Byla sice několikrát zamilovaná, ale nikdy to příliš dlouho nevydrželo a také se nikdy nevdala.

Z Divadla na zábradlí, ve kterém strávila tolik let, nakonec odešla. Bylo jí sice přislíbeno, že se s ní počítá i do dalších let, ale to nakonec nebyla pravda. Bez práce a bez svého milovaného divadla byla nesvá. Její syn už byl dospělý a měl svoji rodinu. Vnuci však byli její velkou radostí a nahrazovali jí práci v divadle. Za peníze po otci si pořídila auto: „děvenku“ a s oblibou s ním vyrážela po různých místech, vzpomínala a přemýšlela. Nezanevřela na svět a dbala o sebe, byla upravená, cvičila, chodila s přáteli na delší procházky apod. V té době pracovala pro Český rozhlas, kde uváděla svůj pořad rozhovorů se zajímavými hosty – Co máš v rozhlase rád aneb Splněná přání.

Nejen v divadle vytvořila výrazné role. Role Viktorky v BABIČCE nebyla zdaleka její poslední rolí ve filmu. Hlavní role vytvořila např. v dramatu HORDUBAL (1979) – jako Polana či ve snímku PASÁČEK Z DOLINY (1983). Spíše se ale objevovala ve vedlejších rolích a poměrně často spolupracovala s televizí. Vytvořila řadu rolí v televizních filmech, inscenacích, pohádkách a seriálech, např. Anežka ze Schauenburka v inscenaci KRÁLOVSKÝ GAMBIT (1974), dohazovačka Frosina v inscenaci LAKOMEC (1978), Lída v seriálu PLECHOVÁ KAVALERIE (1979), role v seriálech SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985), DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY (1989). Jako vdova Morousová zazářila v ČETNICKÝCH HUMORESKÁCH (2003), díl Vdavky za všechny prachy. Zde dokazuje, že i malá role má velký význam a nad jejím herectvím se doslova tají dech. Její poslední filmovou rolí byla hospodyně v německém filmu o Boženě Němcové A TOU NOCÍ NEVIDÍM ANI JEDINOU HVĚZDU (2005).

Když už se zdálo, že s divadlem je definitivní konec, přišel v roce 2004 s nabídkou role Karel Heřmánek z Divadla Bez zábradlí. Libuše Geprtová uskutečnila návrat na jeviště po několikaleté pauze rolí paní Stoneové v legendárním muzikálu Cikáni jdou do nebe. Díky této nové roli byla často nervózní a nepříjemná, ale jako vždy precizní. Chtěla svou roli zvládnout dokonale a pečlivě ji nastudovat. Byla nekompromisní a nedokázala se někomu podbízet, přesně taková, jak o ní mluvili někteří její kolegové. Byla tvrdá, ale laskavá, někdy hrubá, ale vzápětí pohladila. Svou roli zvládla znamenitě a hrála asi do jara roku 2005. To už ale byla těžce nemocná. Přesto chtěla žít dál a nemínila se vzdát. V létě 2005 podstoupila operaci kvůli nádoru v hlavě a věřila, že nemoc překoná. O svém onemocnění nikdy veřejně nemluvila a své soukromí si pečlivě střežila. Proto bylo pro mnohé velkým překvapením, když se 18. listopadu 2005 dozvěděli o jejím úmrtí. Na tuto pozoruhodnou osobnost českého filmu, televize, rozhlasu a divadla vzpomínají její kolegové a přátelé ve vzpomínkovém dokumentu TICHÉ KROKY (2007) z televizního cyklu PŘÍBĚHY SLAVNÝCH.
Bez komentáře :-).
Túto osobnosť můžete okomentovat jako první.

Komentář bol úspěšne upraven!

Pro komentování musíte být přihlášeni na server. Pokud doposud nejste registrovaným členem serveru, doporučujeme se zaregistrovat.