Gert Fröbe

"Tohle je zlato, pane Bonde. Celý život miluji jeho jasnou barvu, zářivost a božskou tíhu. A vítám každý podnik, který rozmnoží můj majetek." Auric Goldfinger - GOLDFINGER (1964) 
Gert Fröbe je jednou z mála typicky německých hereckých osobností, která dosáhla širšího mezinárodního uznání. Za svou čtyřicetiletou aktivní hereckou kariéru čítající více než 125 filmů ztvárnil široké spektrum charakterových postav, od žoviálních a brutálních důstojníků, přes gaunery a policejní komisaře, až po vrahy a roztomilé dědečky. Přesto pro velkou část filmové veřejností zůstává herec, jehož sté výročí narození si v těchto dnech připomínáme, natrvalo spojen s postavou geniálního zločince Aurice Goldfingera. 
Gert Fröbe se narodil jako Karl Gerhart Fröbe dne 25. 2. 1913 v městečku Planitz, které se v roce 1944 oficiálně stalo součástí saského města Zwickau. Již ve školním věku několikrát vystupoval v rádiu jako talentovaný houslista, ale postupem času se u něj začala projevovat láska k divadlu. Na počátku 30. let začal pracovat v městském divadle ve Zwickau jako jevištní technik a navštěvoval hodiny herectví u Ericha Ponta, který v mladém herci rozpoznal talent pro komediální i dramatické role. Po té, co byla v září 1944 všechna divadla nacisty uzavřena, byl Gert Fröbe povolán do německé armády, kde sloužil až do konce války. 
V atmosféře krutého poválečného vystřízlivění se k herci přiklonila paní štěstěna, když mu spadla do klína hlavní role Otta Normalverbrauchera v jedné z prvních poválečných filmových projekcí, satirickém filmu BERLINE BALLADE (1948), který popisuje návrat bývalého vojáka Wermachtu do válkou zničeného Berlína a jeho každodenní konfrontaci s nemilosrdnou realitou. Film slibně nastartoval herci filmovou kariéru a v následujících deseti letech se objevil ve zhruba čtyřiceti filmech západoněmecké produkce (za zmínku stojí třeba drama ROBINSON MUSÍ ZEMŘÍT (1956) nebo DÍVKA ROSEMARIE z roku 1957), případně amerických filmech, které se natáčely v Západním Německu (např. německého důstojníka ve filmu režiséra Anatole Litvaka DECISION BEFORE DAWN (1951) nebo policejního agenta ve filmu režiséra Elia Kazana MUŽ NA LANĚ  z roku 1953). Na počátku 60. let  ve filmech DIE TAUSEND AUGEN DES Dr. MABUSE (1960), IM STAHLNETZ DES Dr. MABUSE (1961) a DAS TESTAMENT DES Dr. MABUSE (1962) jako kriminální komisař Kras/Lohmann pronásleduje tajuplného megalomanského zločince doktora Mabuseho. 
Jakkoliv byla hercova filmografie v padesátých let bohatá na titulní a vedlejší role, jeho popularita doposud nepřekročila hranice naších západních sousedů. Zásadním milníkem hercovy kariéry se stalo až ztvárnění postavy sadistického vraha, který si na dětech vybíjí svůj komplex ze života s dominantní manželkou, v kriminálním filmu STALO SE ZA BÍLÉHO DNE (1958) natočeného podle novely švýcarského spisovatele Friedricha Dürrenmatta. Byla to právě role pana Schrotta z Graubindenu, která zaujala producenty Harryho Saltzmana a Alberta R. Broccoliho, když hledali vhodnou tvář pro roli "milovníka zlata" Aurice Goldfingera, hlavního padoucha a protivníka Seana Conneryho v pořadí třetí bondovce GOLDFINGER (1964). Film trhal ve své době kasovní rekordy. Jen během prvních dvou týdnů od premiéry vydělal 2,9 milionů dolarů (celosvětově pak přes 120 milionů dolarů) a postava Aurice Goldingera v podání Gerta Fröbeho je v padesátileté historii bondovek řazena filmovými fanoušky mezi nejlepší protivníky Jamese Bonda. V originální anglické verzi filmu byl hlas Gerta Fröbeho namluven Michaelem Collinsem, protože producenti považovali hercovu angličtinu za špatnou a pro anglicky mluvící publikum nesrozumitelnou. Jen malou kaňkou na úspěchu filmu, byl jeho krátký zákaz promítání v Izraeli, když herec během rozhovoru pro britský deník Daily Mail v roce 1965 připustil, že byl od roku 1937 členem nacistické strany NSDAP. O osm týdnu později byl ale zákaz zrušen, protože na obranu herce vystoupila židovská rodina, která na izraelské ambasádě ve Vídni potvrdila, že během nacistické éry herec ukrýval ve svém bytě dva její členy před Gestapem. 
"Jsem statný muž a můj smích odpovídá mému zevnějšku. Je absurdní, že od té doby, co jsem hrál v bondovce Goldfingera, mě někteří lidé stále chtějí vnímat jen jako chladného, nemilosrdného zločince - muže bez legrace" 
I když se po smrti Goldfingera staly bondovky pro herce uzavřenou kapitolou, tvůrci na něj nezapomněli a v následujících letech byl obsazen do stěžejních rolí ve dvou filmech, na kterých se podíleli velcí muži bondovské historie. Pod režisérskou taktovkou Terence Younga si zahrál plukovníka Steinhägera z nacistické tajné služby Abwehru ve špionážním filmu TROJITÝ KŘÍŽ (1966) a v hudebním muzikálu CHITTY CHITTY BANG BANG (1968) natočeného podle knihy Iana Fleminga, pak zlého barona Bombursta z Vulgárie, který chce ukrást pohádkový automobil vynálezce Cartacuse Pottse.  
"Není nic, co by německý důstojník neuměl. Dejte mi příručku ! Tady, číslo jedna - nasedněte si" plukovník Manfred von Holstein - BÁJEČNÍ MUŽI NA LÉTAJÍCÍCH STROJÍCH (1965) 
Z dalších filmů anglické produkce vyšla nejúspěšněji spolupráce s režisérem Kenem Annakinem. Zatímco ve válečném velkofilmu NEJDELŠÍ DEN (1961) popisujícím vylodění spojenců v Normandii si herec střihl jen drobný štěk, v komedii BÁJEČNÍ MUŽI NA LÉTAJÍCÍCH STROJÍCH (1965) dokonale zvládl roli zkostnatělého prušáckého plukovníka Manfreda von Holsteina, jehož vojenský dril a přístup dle hesla "všechno najdu v příručce" je neustálým předmětem naschválů ze strany francouzských aviatiků. Spolupráci si pak ještě jednou zopakovali v komedii NA ŘVOUCÍCH STROJÍCH DO MONTE CARLA (1969), kde se Gert Fröbe objevil jako uprchlý trestanec Horst Müller, který má ve svém závodním autě propašovat do Monte Carla zásilku šperků. 
Výraznou stopu zanechal herec i v zemi galského kohouta, kde se před reflektory kamer několikrát potkal s vycházející hvězdou francouzské kinematografie Jean-Paul Belmondem. Za zmínku stojí jeho postava milionáře Lacharda v komedii BANÁNOVÁ SLUPKA (1963), majitele spediční filmy Castigliana, kterému Bebel ukradne kamion ve filmu 100 000 DOLARŮ POD SLUNCEM (1964), šéfa pašeráků zlata v krimikomedii ZÁHADNÝ KONTRABAND (1964) nebo německého generála Dietricha von Choltitze ve válečném dramatu PARIS BRÛLE-T-IL? (1966) popisující průběh osvobozování Paříže v srpnu roku 1944. Spolu s Jeanem Gabinem si zahrál dvojici mafiánů v kriminálce RVAČKA V PANAMĚ (1966), pátera Hoffmanna v kontroverzním historickém filmu LUDVÍK II. (1972) o tragickém životě bavorského panovníka Ludvíka II. Ke konci své bohaté filmové kariéry se v komedii RÁNA DEŠTNÍKEM (1980) objevil jako obchodník se zbraněmi Otto Krampe zvaný Velryba, na jehož vraždu si mafiánští bossové omylem vybrali neúspěšného herce a o poznání úspěšnějšího milovníka žen Pierra Richarda. 
Po smrti své čtvrté ženy (rok 1968) herec na několik let omezil svá filmová angažmá a později se soustředil převážně na domácí filmovou scénu. Jeho první rolí v německém filmu po více než desetileté pauze se stala postava lupiče v pohádce DER RÄUBER HOLZENPLOTZ (1974) natočené na motivy stejnojmenné knihy Otfrieda Preußlera (rodáka z Liberce). Objevil se rovněž jako starý stavitel hrází, po jehož smrti převezme řemeslo jeho ambiciozní švagr ve filmu JEZDEC NA BĚLOUŠI (1978). Po třináctileté pauze si herec znovu zahrál pod režisérem Terencem Youngem v německo-americkém thrilleru POKREVNÍ PŘÍBUZNÍ (1979), kde jako kriminální inspektor Max Hornung vyšetřuje podezřelou smrt prezidenta farmaceutické firmy a varuje dědičku (Audrey Hepburnová) přes možnými podezřelými z řad jejich příbuzných. Naposledy se herec představil divákům v televizním seriálu DIE SCHWARZWALDKLINIK, kde si v epizodě HOCHZEIT MIT HINDERMISSEN zahrál stoletého staříka Theodora Katze. Vysílání epizody v televizi ZDF se ale už herec nedožil. 
V polovině 80. let bojoval herec několik let s rakovinou, která značně vyčerpala jeho organismus. I když tělo nakonec nad zákeřnou nemocí zvítězilo, den po návratu na divadelní jeviště, postihl herce srdeční infarkt, na jehož následky pak v mnichovské nemocnici o pět dnů později dne 5. září 1988 ve věku 75 let umírá. 
Podobně jako byla bohatá hercova filmová kariéra, nezůstával Gert Fröbe výrazně pozadu ani v počtu uzavřených manželství, které se nakonec zastavilo na čísle pět. Z prvního manželství s Clarou Peterovou se narodil syn Utz. V letech 1953 až 1959 byl herec ženatý s filmovou kritičkou Hannelore Görtzovou, krátce po rozvodu se pak oženil s herečkou a zpěvačkou Tatjanou Iwanowou a adoptoval jejího syna Andrease Seyfertha, který se později prosadil jako fimový a divadelní herec. Počtvrté se herec v roce 1962 oženil s rozhlasovou žurnalistkou Beate Bachovou. Po její smrti (rok 1968) se pak sblížil s manželčinou přítelkyní Karin Kuderer-Pistoriusovou, se kterou se oženil v roce 1970 a toto manželství vydrželo až do hercovi smrti. 
Zajimavosti :
 - scénář jeho role ve francouzsko-japonském katastrofickém filmu SMRŠŤ (1955) představoval 52 vět v japonštině, které si na slovo přesně pamatoval herec až do své smrti
- herec byl rovněž respektovaným recitátorem lyrické poezie, zejména básní Christiana Morgensterna a Joachima Ringelnatze
- Gert Fröbe se objevil v roce 2000 na pamětní poštovní známce německé pošty
- Gert Fröbe měl vážné výhrady k finálnímu scénáři, kde Goldfinger používá k likvidaci svých nepřátel nervový plyn, protože by to vzhledem ke skutečnosti, že je německým občanem, mohlo v divácích evokovat dvacet let staré vzpomínky na metody konečného řešení židovské otázky v nacistických koncentračních táborech

Martin "Enterprise" Stach