Herečka
1974Film - Krimi, Drama
1972
Film - Komedie
1971
Film - Komedie, Krimi
Film - Drama
Film - Drama
1965
Film - Drama
1940
Film - Hudební, Komedie, Muzikál
1939
Film - Drama, Romantický
Film - Komedie
1938
Film - Komedie
Film - Drama, Romantický
1937
Film - Komedie
Film - Drama
1936
Film - Drama, Romantický
Film - Drama, Romantický
1933
Film - Komedie
Film - Komedie
1921
Film - Komedie
Jarmila Šmídová, vlastním jménem Kluičová, pocházela z Loun a od dětství toužila stát se herečkou. Svůj dětský sen uvedla v život po příchodu do Prahy, kde začala studovat na Státní konzervatoři. V této době se také poprvé seznámila s prací ve filmu a hrála v němé komedii OPERATÉŘI (1921), která se ale nedochovala. Konzervatoř dokončila v roce 1924 a poté začala s profesionální hereckou dráhou. Za zmínku stojí její angažmá v Národním divadle, kde pohostinsky účinkovala již po svém absolutoriu (Cyrano z Bergeracu) a v letech 1928-1931 byla stálou členkou činohry. Její další kroky směřovaly do Osvobozeného divadla (1933-1934).
Deset let strávila Jarmila Šmídová na jevišti populárního Divadla Vlasty Buriana (1934-1944). Nepatřila sice ke stěžejním osobnostem Burianova souboru, ale stala se osvědčenou představitelkou vedlejších komediálních rolí. Po uzavření Burianova divadla zůstala krátce před koncem války bez angažmá, nové zázemí našla v Olomouci (1944-1949) a následně v Městském oblastním divadle v Kladně (1949-1952). Potom se vrátila do Prahy a své jevištní působení zakončila na scéně Městského divadla pro mládež (1952-1959).
V rámci prvorepublikového a protektorátního filmu hrála Jarmila Šmídová v jedenácti filmech, vesměs průměrných komediích a melodramatech, navíc výhradně vedlejší role. Z těch dodnes dobře známých můžeme připomenout film ŽIVOT JE PES (1933), kde hrála pokladní v hudebninách, nebo PANÍ MORÁLKA KRÁČÍ MĚSTEM (1939) s nevelkou postavou maminky. Jako manželka stanula po boku Jindřicha Plachty (ARMÁDNÍ DVOJČATA, 1937) nebo Jaroslava Marvana (TEĎ ZAS MY, 1939). Za pozornost stojí fakt, že i když byla letitou členkou Divadla Vlasty Buriana, neobjevila se ani v jednom jeho filmu.
K práci pro film se vrátila až po pětadvaceti letech již jako důchodkyně, kdy se na plátně mihla opět v epizodních úlohách, například jako biletářka (ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI, 1965) nebo šatnářka (PŮLNOČNÍ KOLONA, 1972). S filmem se rozloučila rolí úřednice na poště v kriminálním filmu PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974).
Jarmila Šmídová byla provdaná za divadelního režiséra a dramaturga Julia Lébla (1897-1960), s nímž dlouhodobě spolupracovala v Burianově divadle.