Pro mnoho lidí je jméno Kotěnočkin spojeno s prvními vzpomínkami na dětství. Od doby vzniku dodnes se děti dívají na nesmrtelné příběhy vlka a zajíce, které končí vlkovým zuřivým výkřikem: „Zajíci?! Jen počkej!“

Vjačeslav Michajlovič se narodil 20. 6. 1927 v Moskvě. Jeho život ovlivnila nepatrná událost v dětství, obrázek – karikatura na vánočním stromku, od toho okamžiku propadl plně kouzlu obrázků a animace. Stejně jako všichni jeho vrstevníci, i on chtěl být na frontě, a tak vstoupil do vojenské akademie. Ani tady se však nepřestal věnovat kreslení, během této doby se také naučil hrát na křídlovku. Válka však, naštěstí pro budoucí generace dětí, skončila dřív, než ukončil školu. Nastala otázka, co dělat dál. Odpověď na tuto otázku přineslo osudové setkání s Borisem Děžkinem, který se dozvěděl o jeho malířské dovednosti. Doporučil ho ke studiu umělecké animace při „Sojuzmultfilmu“, Vjačeslav Michailovič studium ukončil v roce 1947. Od roku 1948 působil jako animátor, od roku 1962 i jako režisér. V řadě filmů působil zároveň jako umělecký vedoucí, ke dvěma filmům (NA LESNÍ CESTĚ 1975 A STARÁ DESKA 1982) napsal scénář. Ve filmu NENÍ NÁVRATU (1973) se zhostil své jediné role jako herec. Jako animátor spolupracoval s celou řadou známých režisérů animovaných filmů, např. s Alexandrem Ivanovem, Dmitrijem Babičenko, Lvem Atamanovem, Michailem Cechanovským, Ivanem Ivanovem-Vano a dalšími.

Jeho manželkou byla baletka Tamara Višněva, s níž měl dvě děti. Syna Alexeje, který je rovněž animátorem a režisérem (natočil např pokračování Jen počkej, zajíci) a dceru Natalju. Jeho vnučka Jekatěrina je zpěvačkou.

Podílel se na tvorbě více než 80 titulů; populárním se stal po natočení pohádky ŽABKA CESTOVATELKA (1965), opravdovou slávu však získal až svým nejznámější dílem, seriálem JEN POČKEJ, ZAJÍCI! (1969-1993). Seriál se všude nesetkával s nadšením. V Gruzii proti ztvárnění vlka protestovali, protože vlk je zde národním symbolem a jeho podoba v kresleném filmu byla považována za výsměch. Inspirací pro vytvoření postavy vlka byli lidé, kteří žili v okolí jeho bytu. Pro ozvučení vlka chtěl Kotěnočkin obsadit Vladimira Vysockého, ale vedení o tom nechtělo ani slyšet. V prvním díle tak pouze zazní melodie Vysockého písně o příteli. Seriálu mnohokrát hrozilo ukončení. Jako záminka byly použity argumenty o tom, že vlk učí mládež špatnému chování, navíc navádí ke kouření. Kotěnočkin několikrát oznámil konec natáčení. Taková zpráva se však u diváků vždy setkala s nevolí a studio zaplavily pytle dopisů.

Jako režisér často natáčel pro filmový týdeník Fitil, dělal animované vložky do uměleckých filmů, např. do filmu CESTA V DUBNU (1963) a VŠECHNO PRO VÁS (1964). Jeho film STOPY NA ASFALTU (1964) získal v roce 1967 Stříbrnou medaili na Mezinárodním filmovém festivalu filmů socialistických zemí v Budapešti v kategorii loutkových a animovaných filmů.

Oblíbený zajíc se objevuje nejenom v seriálu Jen počkej, zajíci!, ale i v pohádce NA LESNÍ CESTĚ (1975) a v pohádce ON SE ZTRATIL! (1981). V prvním případě je zajíček hrdinou, který bojuje za záchranu lesa proti chuligánským liškám, v druhé z těchto pohádek se naopak ostatní zvířátka vydávají na záchrannou výpravu, aby ho vyrvali ze spárů medvěda.

V druhé polovině 90. let onemocněl cukrovkou, potřeboval peníze na operaci, ale než se mu potřebné prostředky podařilo shromáždit, nebyla již operace možná. V důsledku nemoci režisér trpěl nedostatečným prokrvením končetin, kvůli nebezpečí gangrény byla operace nezbytná, věk režiséra však zákrok činil smrtelně nebezpečným. Zdravotní stav Vjačeslava Michailoviče zkomplikovala navíc mrtvice, po které ochrnul na polovinu těla. Všechny problémy svých nemocí snášel se stoickým klidem.

Od roku 1987 je Národním umělcem RSFSR a od roku 1988 laureátem Národní ceny SSSR. Obzvlášť hrdý však byl na Řád úsměvů, který získal od polských dětí. Zemřel 20. 11. 2000 v Moskvě. Pohřben je na Vagaňkovském hřbitově.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková

Komentáře - zatím bez komentáře