Ann Sheridan

Clara Lou Sheridan pocházela z pěti dětí. Otec byl automechanik, matka v domácnosti. Vyrůstala v běžných poměrech, byla prý typická uličnice a sportovně velmi nadaná – hrála závodně košíkovou a připravovala se na učitelskou kariéru. Byla ještě studentkou, když sestra poslala její fotku v plavkách do studií Paramount Pictures. Následně vyhrála soutěž “Hledáme krásku,” kde součástí hlavní ceny byla právě rolička ve filmu studia Paramount. Opustila kolejní život a vsadila na hollywoodskou kartu. V devatenácti (1934), zatím stále pod svým rodným jménem, debutovala ve filmu a následující dva roky dostávala u Paramountu malé úlohy. Studio se o její herecký rozvoj nijak zvlášť nestaralo, využívalo ji mimojiné jako “tělesné dablérky,” a tak se v roce 1936, po asi dvou tuctech filmů, upsala studiu Warner Bros. a současně změnila jméno na “Ann Sheridan.”

Rusovlasá kráska se brzy stala sex symbolem, získala přídomek "Oomph Girl" (šťabajzna), který nenáviděla (“Když vás znají jenom pod přezdívkou, znamená to, že vás neberou jako opravdickou herečku...”). Začátkem 40. let byla, spolu s Betty Grable, typickou “dívkou pro plakáty.” Hrála v řadě komedií a zapomenutelných filmů, ale diváci ji měli rádi a dařilo se jí – v roce 1939 se stala “Dívkou roku” společnosti Max Factor (mezi předními zuby měla mimochodem mezeru, kterou si před každým focením zakrývala keramickou “krytkou”). Rostla do prvořadých rolí a v tomto směru byla velmi přizpůsobivá, ať už šlo o “dívku odvedle” nebo “neústupnou dámu.” Významné role, s pozitivními ohlasy kritiky i diváků, měla v krimi HŘÍŠNÍ ANDĚLÉ (1938) vedle Jamese Cagneye a Humphreye Bogarta, v Curtizově westernu DODGE CITY (1939) s Errolem Flynnem a Olivií de Havilland nebo jako zpěvačka v dobrodružné komedii TORRID ZONE (1940) s Cagneyem.

Od natáčení SAN QUENTIN (1937), ve kterém hráli bratra a sestru, se z Ann Sheridan a Humphreye Bogarta stali přátelé a začali se navzájem oslovovat "sestra Annie" a "bratr Bogie.” Jako drzá servírka zazářila ve filmu-noir JEZDCI NOCI (1940) s Georgem Raftem a Bogartem, v komedii MUŽ, KTERÝ PŘIŠEL NA VEČEŘI (1942) s Bette Davisovou. Vyzdvihována byla za svůj výkon v romantickém dramatu KINGS ROW (1942), kde se objevila spolu s pozdějším prezidentem Ronaldem Reaganem, Robertem Cummingsem a Betty Fieldovou. Frank Capra ji chtěl obsadit ke Garymu Cooperovi do svého snímku TO JE JOHN DOE (1941), ale Warneři mu ji neuvolnili. Obstojně zpívala a tak není divu, že v její filmografii najdeme i muzikály: THANK YOUR LUCKY STARS (1943) a SHINE ON, HARVEST MOON (1944). Točila i filmy-noir: NORA PRENTISS a THE UNFAITHFUL (oba 1947).

Navzdory úspěchům začala její kariéra upadat. Role v komedii I WAS A MALE WAR BRIDE (1949) s Cary Grantem a v režii Howarda Hawkse jí sice ještě přinesla úspěch, ale v 50. letech už sháněla party obtížně. V roce 1952 ji Newyorský módní výbor (Fashion Academy of New York) zařadil mezi osm nejlépe oblékaných Američanek. Čas však zastavit nemohla, stárla a davy mladších hereček stály před dveřmi Hollywoodu. Odjela tedy do New Yorku a brala jakýkoli herecký džob, ať už na divadle nebo v televizi.

V 60. letech se objevovala v televizní soap opeře “Another World” (1964), potom to byla Henrietta Hanksová z westernové série “Pistols 'n' Petticoats” (1966). Jen co se její však trochu podařilo vzkřísit kariéra onemocněla a v 51 letech na rakovinu jícnu a jater zemřela. Léta byla silnou kuřačkou; Cagney ve svém životopise poznamenal, že když nemoc udeřila, "neměla šanci.” Urnu s jejím popelem najdeme od roku 2005 (90. výročí narození) na hřbitově Hollywood Forever Cemetery.

Ann Sheridan byla třikrát vdaná. Za Edwarda Norrise (1936-39), rok za warnerovského kolegu, herce George Brenta (1942-43) a od června 1966 až do své smrti za Scotta McKaye. Neměla však děti. Za zásluhy o filmový průmysl má dnes svoji hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy.

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře