Jan Šťastný

Jeden z nejznámějších herců současnosti Jan Šťastný pochází z Gottwaldova (dnešní Zlín) a již jako dítě se objevil před kamerou. V deseti letech hrál v hraném televizním večerníčku, v dětské roli se objevil v rodinném seriálu JEDNO MALÉ SÍDLIŠTĚ (1978), který vznikal v gottwaldovském filmovém studiu pod režií Josefa Pinkavy. Znovu jej – již jako středoškoláka – oslovil gottwaldovský režisér Radim Cvrček a v menších rolích obsadil Šťastného do svých filmů MEZI NÁMI KLUKY (1981) a ZA HUMNY JE DRAK (1982). Vzhledem k silnému moravskému přízvuku byl ale ve svých prvních filmech předabováván.

V době středoškolských studií plánoval Jan Šťastný pokračovat po maturitě na medicíně, zřejmě inspirován rodinným prostředím (matka byla lékařkou), zároveň ale hrál amatérské divadlo a ve spojení se svými prvními krůčky před filmovou a televizní kamerou se nakonec rozhodl pro herectví. V Praze na DAMU vystudoval herectví (1988) a již jako student pohostinsky vystupoval na jevišti Národního divadla (například ve Fidlovačce). Vstup do Národního divadla souvisel s blízkým vztahem se Šťastného profesorkou Janou Hlaváčovou, spolu později také naši první scénu opustili.

Zatímco film tvoří ve Šťastného herecké práci zanedbatelnou položku, mnoho velkých příležitostí dostal v televizi. Ještě jako student DAMU hrál hlavní roli mladého komunisty Petra Vitáska ve dvaadvacetidílném seriálu RODÁCI (1987). Umělecké kvality tohoto zkresleného pohledu na naši novodobou historii jsou sice diskutabilní, ale seriál měl ve své době značnou sledovanost a Jan Šťastný zažíval obrovskou vlnu popularity. Mezitím dokončil DAMU a své studentské hostování v Národním divadle zaměnil za stálé angažmá (1988-1992). V průběhu čtyř sezón zde hrál v pouhých deseti představeních, navíc vesměs v alternacích (například ve hře Jak se vám líbí se o roli Silvia dělil se svým pozdějším seriálovým kolegou Miroslavem Etzlerem), nadále byl ale vytížen natáčením v televizi, kde hrál převážně v pohádkách.

V roce 1992 odešel Jan Šťastný z Národního divadla a přijal angažmá v Divadle na Vinohradech, kde působí dodnes. Své herectví zde rozvinul do kultivovaného projevu, který uplatňuje v různých žánrech klasického i moderního repertoáru (Král Krysa, Othello). V poslední době hrál například v legendární veselohře Brouk v hlavě nebo ve hře Ideální manžel.

Svou filmografii rozšířil Jan Šťastný v devadesátých letech účastí v koprodukčním snímku NEXUS (1993), později ke komedii JAK UKRÁST DAGMARU (2001) četl komentář. Ve srovnání s mizivým významem filmových rolí nadále stoupal jeho kredit televizního herce. Znovu hrál v seriálech (ŽIVOT NA ZÁMKU, 1996; ZDIVOČELÁ ZEMĚ, 1997), v netypické roli faráře jej bylo možno vidět v seriálu NÁMĚSTÍČKO (2004). Z televizních prací Jana Šťastného stojí za zmínku především hlavní role ve třídílném filmu ARROWSMITH (1997) o mladém medikovi, jehož snem je lékařský výzkum. Další velkou roli odehrál v detektivním televizním filmu STÍN VINY (2003).

V novém tisíciletí obnovil Jan Šťastný svou popularitu u diváků velkými rolemi v televizních seriálech (POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ, 2004-2007; ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ, 2007-2009). Umělecké kvality těchto rozsáhlých projektů televize Nova nejsou sice nijak na výši, Jan Šťastný se ale díky nim těší značné popularitě mezi diváky. To s sebou přínáší také zvýšený zájem bulvárních médií, z hercovy obliby těží i kniha rozhovorů Chlap se sametovým hlasem (2009). Titul knihy napovídá další obor Šťastného činnosti – kromě divadla a televize se již řadu let úspěšně věnuje dabingu, vícekrát například namluvil Antoina Banderase nebo Mela Gibsona, jeho hlas známe i z četných zahraničních seriálů. V rámci seriálové tvorby se v poslední době vrátil i do České televize (VYPRÁVĚJ, 2009).

V posledních letech se Jan Šťastný věnuje také pedagogické činnosti a přednáší na katedře činoherního divadla na pražské DAMU. Šťastného manželka Lenka je lékařkou, mají spolu syna Jana.

Pavel "argenson" Vlach