Alain Robbe-Grillet

Alain Robbe-Grillet (18. srpna 1922 Brest – 18. února 2008, Caen) byl francouzský spisovatel, literární teoretik, filmový režisér a jeden ze zakladatelů nového románu, jehož literární dílo je často známější než jeho přínos filmu.

V době, kdy se Robbe-Grillet začíná zabývat filmem a podílí se jako scénárista na Resnaiově LONI V MARIENBADU (1961), má na kontě již čtyři romány. Od šedesátých let se pak dílem věnuje filmu, dílem literatuře. Své scénáře k filmům LONI V MARIENBADU (1961), L’IMORTELLE (1963) a LES GLISSEMENTS PROGRESSIFS DU PLAISIR (1973) publikuje ve formě „ciné-románu“.

Jeho režijní práce se od Resnaiova vlivu později odklání a dělí se přibližně do dvou kvalitativně poměrně nerovnocenných období, jež uzavírá LA BELLE CAPTIVE v roce 1983. Mezi lety 1963 a 1968 natáčí tři černobílé celovečerní snímky, jimž v podstatě vděčí za svůj filmařský kredit. První z nich, L’IMORTELLE (1963), odehrávající se v Turecku pracuje se třemi hlavními postavami, které ve scénáři figurují pouze jako L, M a N, a Robbe-Grillet zde užívá značně originální narativní postupy. Scénář obsahuje předmluvu o dvacetidvou záběrech, v jejímž rozvedení pomocí různých stylistických variací a posunů pak spočívá výsledná struktura Robbe-Grilletova prvního filmu. Z celé tvorby je TRANS-EUROP-EXPRESS (1966) zřejmě nejpřístupnější divákovi, ačkoliv stále pracuje na pomezí reality a imaginace. Objevuje se tu i prvek humoru, který ve zbytku díla chybí, a film je plný odrazů v zrcadlech, přestrojení, narušení konstrukce reality „nemožnými“ událostmi, duplikací a celkově se vyhýbá konvenčnímu lineárnímu vyprávění. Zápletka se jaksi vyvíjí samovolně, přičemž vytváří a zároveň často ignoruje nastolené problémy logiky, funguje nekonzistentně a zahrnuje mimojiné i řadu „nemožností“.

Robbe-Griletovým hlavním režisérským počinem je patrně MUŽ, KTERÝ LŽE (1968), jenž dovádí již zmíněné experimenty s formou k celistvosti. Film se natáčel v Československu, odehrává se na starém zámečku v lesích a vypráví o muži, který si postupně vytváří a fabuluje svou vlastní osobnost, minulost i emoce. Prvky, na kterých se zakládá jeho existence, se nicmémě obrací proti němu a jeho identita není trvale udržitelná. Přestože MUŽ, KTERÝ LŽE nepracuje s konvenčním narativem, je funkční, neboť teží z vypravěčských strategií jako například užití symetrie, záměny a inverze. Plně využívaje základních vlastností filmového díla, jako jsou jeho zakotvenost v přítomnosti a možnost skloubit realitu s fikcí, Robbe-Grillet vytváří film, který je poměrně inovativní, ale stále relativně divácky přístupný.

Jeho filmy z raných sedmdesátých let, EDEN A POTOM (1970) a LES GLISSEMENTS PROGRESSIFS DU PLAISIR (1973) však podobný úspěch nesdílejí. Film Reference uvádějí, že estetický potenciál těchto snímků je do jisté míry oslaben otevřenou erotikou v rovině tématu a Robbe-Grillet ve své snaze jej parodovat údajně dociluje právě efektu komerčního exploatačního filmu.

Robbe-Grilletova reputace na poli francouzské kinematografie je rozporuplná, čemž nenapomáhá ani jeho záliba v mystifikaci vlastního díla. Navzdory tomu, že mnoho francouzských kritiků a historiků filmu jeho práci nebere v potaz, jeho filmová tvorba má velký potenciál v teoretické úrovni a značný vliv na novější generace francouzské filmové kritiky.

zdroj: ID Prynne