Margherita Buy

Margherita Buy je italská herečka narozená 15. ledna 1962 v Římě. Příjmení Buy pochází z Francie. Dědeček jejího dědečka byl lékařem a ještě pamatoval Napoleonovu armádu. Její dědeček byl také v armádě. Vystudoval vojenskou akademii a byl plukovník pěchoty. Přestěhoval se do Toskánska následně do Benátek. I rodina její matky pocházela z Toskánska.

Margherita je jednou z nejúspěšnějších a nejoceňovanějších hereček „nové“ generace. Získala nejvíce ocenění Ciak d'oro, s Virnou Lisi nejvíce Stříbrných stuh a tak dále, ale k tomu později.

Margherita po dokončení střední školy nastoupila na Akademii dramatického umění (Accademia Nazionale d'Arte Drammatica Silvio D'Amico), kterou úspěšně vystudovala. Zde se také setkala se svým budoucím manželem, hercem a režisérem Sergio Rubinim. K filmu se dostává Margherita roku 1988 po několikaleté zkušenosti z divadelních prken a z televize. Její televizní počátky jsou roku 1983 ve filmu FLIPPER v roli Anniny.

Ve filmu debutuje roku 1986 ve snímku LA SECONDA NOTE jako Lea. DOMANI ACCADRA (1988) je film ve kterém si zahrála Veru a hlavně se mohla setkat s Ciccio Ingrassiou. Snímek LA SETTIMANA DELLA SFINGE (1990) a její role Glorie se staly startovním metou k dobývání ocenění. Za tuto roli obdržela na filmovém festivalu v San Sebastiánu „Silver Seashell“, cenu pro nejlepší herečku. Roku 1990 také hraje po boku svého manžela Sergia Rubiniho (svatba se konala v tomto roce) jako Flavia ve filmu LA STACIONE. Pro Sergia to byl také režisérský debut. I když se Margherita a Sergio rozvedli, zůstávají stále v kamarádském vztahu a Rubini je jedním z hlavních „spolupracovníků“ Margherity. Ta také často natáčela s Giuseppem Piccionim či Cristinou Comencini. S bývalým manželem Rubinim má za sebou opravdu mnoho snímků a tak jen pro příklad COMMEDIASEXI (2006) či ČERNÁ OVCE (L´ UOMO NERO) – 2009.

Roku 1994 hrála Margherita v oceňovaném francouzském snímku NEJMILEJŠÍ SYN. Roku 1995 hrála hlavní roli Claudii Bertelli v komedii Maria Monicelliho o rebelce a svobodné matce Claudii ve filmu FACCIAMO PARADISO. Snímek je portrét italské společnosti po druhé světové válce s vývojem až do současnosti. S režisérem Carlo Verdonem natočila úspěšné komedie BLÁZNIVÁ LÁSKA (1992) a MŮŽEMĚ SNAD ZA TO ? (2003). S krásnou hudbou Moricconeho přišlo v roce 2006 Tornatoreho drama NEZNÁMÁ (LA SCONOSCIUTA), kde hrála Margherita právničku. Film obdržel 17 různých cen a dalších 17 nominací. V roce 2002 ve filmu IL PIU BEL GIORNO DELLA MIA VITA (NEJLEPŠÍ DEN MÉHO ŽIVOTA), hrála roli osamělé ženy, která začala „telefonní“ vztah s mužem, který volal na její číslo náhodou.

V roce 2001 natočil Ferzan Ozpetek tragický příběh pohledné Antonie, která přichází o manžela a není to jediná citová ztráta. Hlavní roli zvládla Margherita na jedničku. Stejný režisér jí roku 2007 obsadil do hlavní role Angeliky Pontesilli a film SATURNO CONTRO získává mnoho ocenění. S Ozpetekem spolupracuje Margherita roku 2012 na snímku MAGNIFICA PRESENZA. V roce 2011 hrála psychoanalytičku v Morettiho dramatu z prostředí Vatikánu HABEMUS PAPAM (MÁME PAPEŽE). V televizní tvorbě nelze opomenout roli Anny v seriálu PŘÍTELKYNĚ (AMICHE MIE) z roku 2008. Jedná se o takový italský SEX VE MĚSTĚ.

Margherita zatím byla ve své kariéře 22x oceněna a 15x nominována na nejrůznější ceny. David di Donatello Awards obdržela 5x (1991, 1999, 2004, 2005 a 2008), k tomu ještě osm nominací (1991, 1992, 1993, 1997, 2001, 2006, 2007 a 2010). Stříbrnou stuhu obdržela zatím 6x (1991, 2001, 2002, 2004, 2007 a 2008). Jediný úspěch by znamenal prvenství v těchto oceněních o které se momentálně dělí s Virnou Lisi. Italský Zlatý glóbus obdržela 5x (1987, 1992, 2001, 2006 A 2007) a jedenkrát byla nominována.Ostatní ocenění jsou z různých filmových festivalů (Benátky, Moskva…).

V roce 2001 se jí narodila dcera Caterina. Po rozvodu žije od roku 1999 s lékařem Renato De Angelisem. V roce 1994 byla v porotě Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách. Není žádným tajemstvím, že Margherita je povahově dost plachý, bojácný a zdrženlivý člověk. To sama potvrdila v několika rozhovorech.

Petr "Hennes" Hennebichler