Carlo Giuffrè

Carlo Giuffré se narodil 3. prosince 1928 v Neapoli a stejně jako starší bratr Aldo (10. 4. 1924 – 26. 6. 2010) se stal hercem. Carlo vystudoval Národní akademii dramatického umění (all'Accademia Nazionale d'Arte Drammatica) a společně s Aldem začali od roku 1947 hrát na divadelních prknech. Carlo Giuffré hrál také po boku Eduarda De Filippa (1900 - 1984) a to většinou v komických rolích. Co se týče Eduarda De Filippa, tak ten byl hlavním strůjcem úspěšné kariéry Carla Giufrého. Carlo byl hlavním hercem svého oblíbeného autora po celá desetiletí. Potkali se v roce 1948, při studiu v druhém ročníku Accademia Nazionale d'Arte Drammatica a oba se nikdy nerozešli až do smrti De Filippa v roce 1984.

Roku 1963 se stal Carlo Giuffré členem mladé divadelní společnosti a po dobu dalších OSM let hrál v této společnosti ve hrách Pirandella, Čechova a dalších velkých autorů. V roce 1950 dostal svou první malou filmovou roli (Ernesto) v komedii Eduarda De Filippa NAPOLI MILIONARIA. V roce 1956 se tento herec poprvé objevil na televizní obrazovce a to jako Totó v televizním seriálu L´ALFIERE. Počátkem šedesátých let hrál ve filmech režiséra Edmo Fenoglia, TOM JONES (1960) a I GIACOBINI (1962).

Svou výraznou stopu zanechal zejména v italské komedii. Pro příklad v roli Vincenza Maccalusu v komedii LA RAGAZZA NOC LA PISTOLA (1968), jako Silver Boy hrál v komedii BASTA GUARDARLA (1971), roli paroháče Sandra Travesiho (manžel Pamely Tiffin) ztvárnil ve filmu LA SIGNORA É STATA VIOLENTATA! (1973) a neúnavného milovníka Michele Cammagliula v komedii LA SIGNORA GIOCA BENE A SCOPA (1974).

Do dnešního dne má Carlo Giuffré na svém kontě více než sto rolí na filmovém plátně či televizní obrazovce. Jako nejlepší herec ve vedlejší roli, byl roku 1984 nominován na „Stříbrnou stuhu" za roli Falconeho ve filmu SON CONTENTO (1983). Za stejnou roli získal, rovněž v roce 1984, cenu David di Donatello Awards. Roku 2007 mu byl u příležitosti vyhlášení "Premio ETI - Gli olimpici del teatro", udělen prezidentem republiky titul „Grande Ufficiale".
Jeho bratrem byl herec Aldo Giuffré (10. 4. 1924 – 26. 6. 2010) a synem je Francesco Giuffré (*24. 3. 1972), který je skladatelem, scénáristou, filmovým dublérem a divadelním režisérem. V divadelní sezóně 1972-1973 začal vystupovat se svým bratrem v komedii Maurizia Costanza UN COPERTO DI PIU a toto představení běželo více než 10 let.

Na své dětství vzpomínal Carlo Giuffré s láskou: „Pravdou je, že jsem začal hrát už jako dítě a svým způsobem jsem byl zázračné dítě. Už ve třinácti, ve škole, jsem recitoval a myslím, že možná lépe než recituji dnes", řekl s úsměvem v jednom z rozhovorů. „Byl jsem takový duševně čistý a matky ostatních chlapců mě hladily a dávaly mi cukroví. Bylo to krásné si uvědomovat, že již tenkrát jsem byl hvězda,". Za svůj život lituje pouze toho, že nemá natočený film s hlavní rolí s režisérem Monicellim.

Pro oba bratry bylo stěžejní zejména divadlo. Účast ve filmech, televizi či rozhlasu, byla vždy zajímavou zkušeností, ale oba byli především divadelní herci. Divadlo pro ně znamenalo zejména italskou klasiku od Goldoniho přes Pirandella až k De Filippovi. Jak zmínil v jednom rozhovoru Carlo Giuffré, považovali filmování pouze za výdělečnou činnost. Pro divadlo vždy zapojili veškerou svou energii a snažili se dělat svou práci tak, aby umožňovala přímý přenos emocí k obecenstvu. „Divadlo je jako živý tvor, zvláště když se vytvoří souhra mezi publikem a herci, pak dává divadlo skutečné emoce", řekl Carlo.

V posledních letech se Carlo Giuffré věnuje divadelní režii a pod jeho taktovkou jsou hrány hry Eduarda Scarpetta MISERIA E NOBILITA (2003/2004), IL MEDICO DEI PAZZI (2004/2005), Eduarda De Filippa QUESTI FANTASMI (2011/2012) či Armanda Curcia I CASI SONO DUE (2009/2010). V režii svého syna Francesca hraje také v divadelní hře De Filippa LA LISTA DI SCHINDLER (2014/2015).

Z novějších filmových rolí možno připomenout spolupráci s režisérem Vincenzo Salemmem na filmu SE MI LASCI NON VALE (2015).

Carlo Giuffré zemřel po dlouhé nemoci jeden měsíc před svými devadesátými narozeninami. Až do své smrti žil po boku své manželky Lidie Panicali.

Petr "Hennes" Hennebichler