Vítězslav Černý

Vítězslav Černý se narodil 1. července 1922 v Praze. Byl znám jako pražský bohém, srandista, recesista a veliký bonviván. O jeho soukromém životě, vzdělání a práci není nic moc známo. I když byl neškoleným hercem, díky své nekomplikované, bodré a veselé povaze, výrazné tváři a tělu a přátelským vlastnostem se stal od svých třiceti čtyř let využívaným jako svérázný a přirozený představitel rozličných charakterů a existencí nejrozmanitějších zaměstnání a sociálních tříd.

Dnes je s Janem Libíčkem pokládán za pokračovatele herectví, typu a komiky Františka Černého. Všem třem dominovala kulatá tvář, úzká lišácká očka, podsaditá a velmi tlustá postava, jež zaujala hned na první pohled, a také drsný hluboký hlas. Po svém debutu v roce 1956 začal v dalších létech ve filmu hrát celkem pravidelně, ročně třeba i v šesti snímcích. I když si ho diváci nepamatují jménem, jeho zjev si hned každý vybaví. Mezi přáteli, kolegy a filmaři byl titulován přezdívkou „Bimbo“.

Na filmovém plátně se uvedl poprvé jako občan v Blumenfeldově ZLATÉM PAVOUKU (1956) a čert v HRÁTKÁCH S ČERTEM (1956) Josefa Macha. Nadále to byly bezejmenné epizodky a úložky rváče (ŠTĚŇATA), opilého tlouštíka (SNADNÝ ŽIVOT), hostinského (FLORENC 13:30), dělníka na silnici (ZATOULANÉ DĚLO), cestujícího v trolejbusu (TŘI PŘÁNÍ), muže na jezdícím pásu (HLAVNÍ VÝHRA), cestujícího v tramvaji (povídka GLORIE z filmu O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH), hosta ve vinárně (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ), diváka na hokeji (TAKOVÁ LÁSKA), šachisty (SLEČNA OD VODY), muže v bufetu (PROBUZENÍ), strážného s halapartnou (O MEDVĚDU ONDŘEJOVI), smějícího se muže (KAM ČERT NEMŮŽE) a sladovnického (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA).

V 60. letech se představil ve snímcích VALČÍK PRO MILIÓN (pořadatel), RYCHLÍK DO OSTRAVY (cestující se zraněnou rukou), PŘÍPAD LUPÍNEK (autoopravář), PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (tlouštík), POCHODNĚ (hostinský), CHLAP JAK HORA (tlustý pán s fíkusem), SPADLA S MĚSÍCE (hostinský), FLORIÁN (Tyrolák), BARON PRÁŠIL (hráč šachů), ZÁMEK PRO BARBORKU (stěhovák), PRAHA NULTÁ HODINA (vrátný v nočním podniku), DVA Z ONOHO SVĚTA (řidič nákladního auta), ČERNÁ DYNASTIE (tlustý dělník), TATO, PŘEČTI TO! (cestující v tramvaji), MEZI NÁMI ZLODĚJI (tlustý muž ve vlaku), AŽ PŘÍJDE KOCOUR (zamilovaný), TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK (muž s hadicí), SKOK DO TMY (tlustý muž v hospodě), PRECLÍK (kuchař), LOV NA MAMUTA (cirkusák), BLÁZNOVA KRONIKA (mušketýr), ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (výtržník), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (zbrojnoš), „RAKEV VE SNU VIDĚTI…“ (příslušník VB) nebo PŘÍPAD PRO ZAČÍNAJÍCÍHO KATA (kat).

V 70. a 80. letech na něho čekal zabijácký řezník („PANE, VY JSTE VDOVA!“), holič Nulíček (ŽENY V OFSAJDU), krmič (DÍVKA NA KOŠTĚTI), správce hradu (NOC NA KARLŠTEJNĚ), zřízenec Patočka (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), divák (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU), stěhovák (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…!), host v hotelu (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), žalářník a vesničan (HONZA MÁLEM KRÁLEM), řezník (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA), hulvát („JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“), strážný (DEVÁTÉ SRDCE), komoří Popel z Lobkovic (PAN VOK ODCHÁZÍ), konferenciér (CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ…), komorník (BULDOCI A TŘEŠNĚ) a také hlučný prodavač losů (PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU!). Spolupracoval nejčastěji s Petrem Schulhoffem, Václavem Vorlíčkem a Zdeňkem Podskalským.

Vítězslav Černý byl také znám svým vášnivým sběratelstvím anekdot, které velmi rád vyprávěl a ještě radši vymýšlel. Některé otiskoval i ve „Večerní Praze“. Byl také hostem rozhlasových a televizních (TV inscenace SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, JABLKO či OBLAKY – MODRINY a seriály RODINA BLÁHOVA, ELIŠKA A JEJÍ ROD, FANTOM OPERETY, TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA, CHALUPÁŘI, ŽENA ZA PULTEM, DNES V JEDNOM DOMĚ a ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA) studií. Často vystupoval v různých estrádních a televizních zábavných pořadech (např. VYSÍLÁ STUDIO A). Výrazný filmový epizodkář Vítězslav Černý zemřel 4. srpna 1986 v Praze ve věku pouhých šedesáti čtyř let. Své šedesáté čtvrté jubileum mohl prožít pouze něco málo přes jeden měsíc.

Jaroslav "krib" Lopour