Milan Mach

Herec Milan Mach pocházel z jihočeské Žirovnice, kde jeho otec pracoval jako knihovník. Milan Mach od dětství hrál s žirovnickými ochotníky, mezi nimiž byl mimo jiné místní učitel J. Janžura, otec herečky Ivy Janžurové. Po druhé světové válce vystudoval Mach gymnázium v Jindřichově Hradci, kulturní zájmy ovlivněné rodinným prostředím jej přivedly do Vesnického divadla, kde hrál jednu sezónu (1948-1949). Pak nastoupil na pražskou DAMU, kde absolvoval studium herectví (1953). Ještě jako student se také poprvé objevil před kamerou a v nevelké roli dělníka jej můžeme zaznamenat v budovatelském dramatu VELKÁ PŘÍLEŽITOST (1949). Následovaly další menší herecké úkoly v životopisném snímku MIKOLÁŠ ALEŠ (1951) a kostýmní veselohře DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952).

Po dokončení DAMU nastoupil Milan Mach do Armádního uměleckého divadla, v jehož souboru absolvoval vojenskou službu (1953-1955). Nedlouhá angažmá pak vystřídal v Divadle satiry a v Rokoku, stejně tak se znovu objevoval ve filmu, jako vojáka a důstojníka jsme jej mohli vidět v nadčasových komediích DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957). Epizodní role mu připadly i v dalších filmech konce padesátých let, jako TŘI PŘÁNÍ (1958) nebo HLAVNÍ VÝHRA (1959).

Od konce padesátých let neměl Milan Mach stálé divadelní angažmá, nadále ale příležitostně spolupracoval s filmem, od počátku 60. let i s televizí. Za zmínku stojí jeho účast – i když stále v nevelkých úlohách – ve filmech jako ... A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH (1965) nebo DÁMA NA KOLEJÍCH (1966), kde jej můžeme vidět jako policistu v civilu, hrál také v dalších snímcích té doby. V roce 1967 přijal nabídku k pohostinskému účinkování ve slavném Krejčově Divadle Za branou, kde působil do roku 1969, stálé angažmá ale nepřijal.

V roce 1969 se Milan Mach stal členem činohry Národního divadla. Podle archívu Národního divadla zde byl ve stálém angažmá jen do roku 1971, jiné prameny uvádějí delší časový úsek. Počet odehraných představení by odpovídal spíše první variantě vycházející z análů Národního divadla, i když Milan Mach hrál na jeho jevišti až do počátku osmdesátých let. Zatímco na přelomu 60. a 70. účinkoval v řadě her, například v letech 1971-1974 se na scéně neobjevil vůbec. Naposledy hrál v Hamletovi v sezóně 1981-1982.

Příležitostně pracoval Milan Mach nadále ve filmu, navázal také kontakty s televizí (KAT NEPOČKÁ, 1971; O CHUDÉM KRÁLOVSTVÍČKU, 1979). V menších rolích jej můžeme zaznamenat v komediích ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977), JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU! (1978) nebo JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (1981). Poslední Machova práce před kamerou je spojena s televizní seriálovou tvorbou (MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, 1986; DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, 1989; PŘÍSAHÁM A SLIBUJI, 1991).

Kultivovaný hlasový projev předurčil Milana Macha k četné spolupráci s rozhlasem, kde našel pro své exhibice podstatně větší prostor než v divadle nebo filmu. Natočil řadu rozhlasových her, stejně tak se uplatnil v dabingu, jeho hlasem k nám promlouval například Philippe Noiret. Mezi další aktivity Milana Macha patřilo konferování zábavných pořadů, vystupoval také například s Felixem Holzmannem.

Milan Mach zemřel náhle na ostrově Mallorca 20. května 1995 ve věku 69 let.

Pavel "argenson" Vlach