Vladimír Kostovič (někdy psán jako Vlado Kostovič) se narodil 14. dubna 1926 v Liptovském Peteru. Jako profesionální herec postupně prošel slovenskými poválečnými soubory prešovského Slovenského divadla (1947 – 1949), Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1949 – 1951) a až do odchodu na odpočinek působil na Nové scéně v Bratislavě (1951 – 80. léta). Během let se stal potřebným, i když ne zcela slavným, hercem druhé nejvýznamnější činoherní bratislavské scény.

A přesto většinou stál se svými menšími hereckými kreacemi hlavně v pozadí, patřil k významným veličinám dějin slovenského divadla. Postupně se Vladimír Kostovič vyvíjel k charakternímu herectví. Postupně vytvářel od mladických rolí a postav, přes mužné hrdiny až po moudré staříky a muže. Často utvářel postavy venkovských prostých lidí, ale za celou svojí kariéru prošel různými charaktery, sociálním zázemím a vlastnostmi.

Kostovič se na divadelních jevištích objevoval jako Ferapont ve „Třech sestrách“ Antona Pavloviče Čechova, Jakov v Čechovově „Rackovi“, Míša ve hře „Statky – zmatky“ Jozefa Gregora Tajovského, Adam ve Stodolově dramatu „Jožko Púčik“, major Swindon v „Pekelníku“ George Bernarda Shawa apod. Jeho doménou byl výrazný obličej ostrých rysů a hlavně mluvený projev.

Ve slovenském filmu se postupně objevoval v rozličných a různě velkých rolích už od poloviny 50. let ve snímcích, např. DREVENÁ DEDINA a ŠTYRIDSAŤŠTYRI (muž), středometrážní PRVÁK (železničář), JÁNOŠÍK (Michalec), VÝHYBKA (stavbyvedoucí), JEDEN DEŇ PRE STARÚ PANIU (kostelník), TRI DCÉRY (Janček), TRAJA SVEDKOVIA (velitel husarů), ĽALIE POĽNÉ (Krujbel), CESTA ŽENY (Lojzko), OHNIVÉ KRIŽOVATKY (starý Beluš), TETOVANÉ ČASOM (Laci), ČERVENÉ VÍNO (Virág), DVERE DOKORÁN (mistr Turan), ZLATÁ RÉVA (vedoucí dílny Hudec), KRUTÁ ĽÚBOSŤ (kupec), POÉMA O SVEDOMÍ (podplukovník Ferjenčík), BLÍZKE DIAĽAVY (vandrovník), ROSNIČKA (Dubinský), CHOĎ A NELÚČ SA (Gabaj), DEMOKRATI (ředitel agrárník Rozvalid), ČINY PROTI PRÚDU (Hronec), TUŠENIE (průvodčí), MŔTVI UČIA ŽIVÝCH (pacient), FALOŠNÝ PRINC (krejčí) a další.

Pro českou kinematografii vytvořil Vladimír Kostovič pouhé tři filmové úlohy během tří desetiletí (v letech 1951 – 1973), v každé dekádě jednu. Jeho úplně první film byl český. Debutoval jako příslušník SNB ve snímku Josefa Macha AKCE B (1951). Podruhé byl československým vojákem Fichtlem ve válečném dramatu TAM ZA LESEM (1962) Pavla Blumenfelda.

A naposledy čtyřiadvacet let před svou smrtí se před českými filmovými kamerami objevil jako maďarský revolucionář Sándor Kerekes v historickém dramatu Antonína Kachlíka ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (1973). Více již Kostovič nebyl využit a celé jeho herectví československá kinematografie nikdy plně nedocenila.

Velmi výrazně a hojně působil svými hlasovými dispozicemi taktéž v rozhlase („Před odjezdem“, „Hořící vrch“, „O pyšné princezně“, „Černý mnich“, „Zajímavý muži“, „Musíš vyhrát“, „Voňavé vlasy“, „Matka“, „O líném králi“, „Kulička“, „Vizitka“, „Jak je důležité míti Filipa“, „Zajatci skal“, „Tři prasátka“, „Úder pod pás“, „Sněhurka a sedm trpaslíků“, „Nalezenka“ atd.) a dabingu (AMBULANCE aj.).

Kde často ve slovenských filmech namlouval kolegy: Ďuria (Adam Matejka) ve ZLOZORU (1971) Dušana Kodaje, Lojzu ve Filanově dramatu LETOKRUHY (1972), Juriše (Ladislav Večeřa) v dramatu Jozefa Režuchy DO POSLEDNÉHO DYCHU (1976) a nebo učitele (Anton Vychovalý) ve ZLATÝCH ČASECH (1978) Štefana Uhera.

Ovšem neopomínal ani na různé slovenské televizní filmy a inscenace (MAROŠKO, GENERÁCIA, SÁM VOJAK V POLI, ÚSMEV MONY LÍZY, STATKY – ZMÄTKY, KRONIKA, ČENKOVEJ DETI, POSTUP, ČERVENÉ VÍNO, AMERICKÁ TRAGÉDIA, O HLÚPEJ ŽENE ad.) i seriály (A. C. DUPIN ZASAHUJE, ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BOHÚŇA, STÔL PRE ŠTRNÁSTICH, OCO, MAMA A JA, BAKALÁRI, DOBRODRUŽSTVÁ JANKA HRAŠKA, ŽIVOT BEZ KONCA, TISÍCROČNÁ VČELA a nebo česká díla GOTTWALD či DRUHÝ DECH).

Kostovič se stal nositelem Vyznamenání Za vynikající práci (1981). Vladimír (Vlado) Kostovič zemřel 2. července 1997 v Bratislavě ve věku jednasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře