Milan Sandhaus

Milan Sandhaus měl od dětství dva protichůdné zájmy – hrál fotbal a ochotnické divadlo, po přestěhování do Prahy byl dokonce vrcholovým fotbalistou za Slávii (1942-1947), současně po válce hrál v Divadle 5. května. V roce 1948 přešel jako fotbalista do Pardubic, kde začínal, nadále se ale věnoval i divadlu. Nakonec byl jako profesionální herec angažován do Východočeského divadla v Pardubicích, kde pak setrval až do konce života (1954-1998). Na jevišti hrál převážně komické nebo tragické role, dokázal ale přesvědčivě ztvárnit i psychologicky složité typy. Uplatnění našel v širokém spektru repertoáru, ze světových autorů hrál v Hamletovi, Othellovi, Cyranovi z Bergeracu nebo Tartuffovi, objevil se i v moderně (Kočka na rozpálené plechové střeše, Drobečky z perníku). Z českého dramatu je na místě připomenout Švandu dudáka. Sandhaus dostal sice nabídky k přestupu na jiné scény, ale Pardubicím zůstal věrný; poslední velkou roli ve hře Casanova na duchcovském zámku již nestačil odehrát.

Jako herec oblastního divadla měl Sandhaus omezené možnosti uplatnění ve filmu, poprvé hrál až jako čtyřicátník v psychologickém snímku PIKNIK (1967) a ve válečném dramatu JÁ, SPRAVEDLNOST (1967), následně jsme jej mohli zaznamenat i v Jasného kronice VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968). V sedmdesátých letech hrál převážně menší role v kriminálních, případně válečných filmech, koncem této dekády se dočkal i své jediné hlavní role, a sice kriminalisty majora Mlynáře ve filmu PAST NA KACHNU (1978). Následující léta byla především ve znamení Sandhausovy účasti v historických filmech Otakara Vávry (PUTOVÁNÍ JANA AMOSE, 1983; OLDŘICH A BOŽENA, 1984; VERONIKA, 1985; EVROPA TANČILA VALČÍK, 1989).

Výjimečně spolupracoval Sandhaus také s televizí, hrál například v seriálech TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975) a DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY (1989). Naposledy stál před filmovou kamerou jako Francl v komedii ČERNÍ BARONI (1992). Kromě divadla a filmu účinkoval také v rozhlase, především v Hradci Králové (pravidelně od roku 1957).

Milana Sandhause vytrhla z plného pracovního nasazení zákeřná choroba, jíž nakonec podlehl. Zemřel v Pardubicích 17. dubna 1998 krátce po svých 71. narozeninách.

Pavel "argenson" Vlach