Peter Christopherson

Všestranný umělec Peter Christopherson zanechal silný otisk v mnoha uměleckých žánrech. Narodil se do rodiny uznávaného akademika Dermana Christophersona. Po maturitě odešel studovat do USA, kde se jeho oborem na State University of New York v Buffalu stalo programování, divadelní design a video. Během pobytu v USA silně inklinoval především k radikálnější části tamní umělecké scény, za všechny lze zmínit třeba konceptuálního umělce Chrise Burdena či fotografy Roberta Mapplethorpa a Arthura Tresse. Právě fotografie mu v rámci vlastní tvorby učarovala jako první, jeho snímky, obvykle zobrazující pánské modely se simulovanými poraněními, však byly shledávány jako příliš šokující pro širší prezentaci. Vysoká technická úroveň fotografií mu však při jeho návratu do Anglie v roce 1974 vynesla místo v kreativním týmu Hipgnosis, umělecké skupiny specializující se na obaly rockových alb. Takto se Christopherson podílel na designu slavných přebalů alb Pink Floyd jménem „Animals“ či „Wish you were here“. Ve zmíněném roce však Christophersona čekalo ještě mnohem zásadnější setkání.

Na představení transgresivní skupiny performerů COUM Transmission v jižním Londýně se potkal se členy zmíněného kolektivu, Genesisem P-Orridgem a Cosey Fanni Tutti. Ti byli Christophersonovou prací velmi zaujati, což bylo vzájemné a vyústilo v jeho přijetí do skupiny. Jeho nadšení zejména pro otevřeně sexuální aspekty vystoupení mu od obou kolegů vynesly přezdívku „Sleazy“, která mu už vydržela navždy. Christopherson nepolevoval ani ve fotografování, byl např. autorem prvních promo fotografií pro tehdy neznámé Sex Pistols, které později jako příliš šokující odmítl jejich manažer Malcolm McLaren. Přesto pak pro McLarena a Vivienne Westwood vytvářel design pro jejich butik SEX, stejně jako logo pro módní značku BOY London. Nadále se podílel i na vytváření obalů alb, např. pro první tři sólové desky Petera Gabriela.

V roce 1975 pak Christopherson, P-Orridge a Fanni Tutti společně s dalším členem COUM Transmission Chrisem Carterem vytvořili radikální kvarteto jménem Throbbing gristle. Zaznamenat význam a historii této především hudební skupiny přesahuje obsahové parametry stručné biografie. Zmiňme tedy alespoň, že skupina proslula živelnými vystoupeními, stejně jako šokující vizuální stránkou obsahující např. nacistickou symboliku či pornografii. Zásadním přínosem však zůstala složka hudební, Throbbing Gristle byli při svých hudebních experimentech ovlivnění např. metodou střihu vycházející z dadaismu a díla Williama S. Burroughse a Briona Gysina. Jsou považováni za zakladatele industriální hudby, za jedny z pionýrů elektronické či moderní experimentální hudby jako takové a ovlivnili nespočet následovníků. Po intenzivním několikaletém období spolupráce skupina v roce 1981 kvůli neshodám ukončila činnost. Christopherson se v té době sblížil s jedním z fanoušků skupiny, talentovaným mladíkem Geoffem Rushtonem, stává se z nich osudový pár jak v osobním, tak v uměleckém životě.

Po rozpadu Throbbing Gristle P-Orridge zakládá novou skupinu Psychic TV, Christopherson je jedním ze spolupracovníků, podílí se také jeho partner Rushton přijímající pseudonym John Balance. Jejich účast na tvorbě Psychic TV je však spíše jepičí, již v roce 1982 spolu zakládají experimentální hudební skupinu Coil, s níž vytvoří miriády nahrávek a získají kultovní status. Hned na své první desce svou tvorbu definují jako „rituální hudbu pro nahromadění mužské sexuální energie“. Coil každopádně pokračují ve šlépějích Throbbing Gristle co do posouvání tabu, zde zejména z perspektivy otevřené homosexuality, ale také v prohlubování hudebních experimentů jako takových.

V polovině 80. let se Christopherson také začíná věnovat režírování hudebních videoklipů, jichž za svou kariéru stihl natočit desítky. Obecně lze říci, že tak jako mnoho jiných tvůrců vzešlých z undergroundu nezačal nikdy šířeji spolupracovat s vyloženě mainstreamovými umělci, a to ani v době, kdy již byl v tomto ohledu zavedeným tvůrcem. Na druhou stranu finanční potřeby saturoval natáčením velkého množství televizních reklam. Z hudebních klipů byly četné jeho spolupráce pro britskou elektronickou formaci Soft Cell, resp. pro sólové kusy zpěváka Soft Cell Marca Almonda. Opakovaná byla také jeho spolupráce s Rage Against the Machine a za zmínku také stojí režie tří videí pro Nine Inch Nails, když s jejich předákem Trentem Reznorem spolupracovali i na několika hudebních nahrávkách (Reznor také se souhlasem Christophersona pojmenoval v roce 2009 svůj boční projekt How to Destroy Angels podle debutového EP Coil). Tvorbě videoklipů se Christopherson věnoval až do konce devadesátých let, jeho klip pro Coil ke coververzi songu „Tainted Love“ je součástí stálé expozice Museum of Modern Art v New Yorku.

V roce 2004 Christophersona potkala zásadní životní rána, když následkem nešťastného pádu z balkonu zahynul John Balance. Christopherson následně realizoval svou dlouholetou lásku k Thajsku a přesídlil natrvalo do Bangkoku. Zde nepolevil v tvůrčí činnosti a opět se věnoval především hudebním projektům, vydal „posmrtné“ nahrávky Coil, vytvořil sólové desky i kolaborace s mnoha jinými hudebníky. V roce 2004 k sobě znovu našli cestu všichni členové Throbbing Gristle, vydali spolu několik nahrávek a začali opět koncertovat. V roce 2010 Christopherson náhle a předčasně umírá ve spánku za okolností, které zůstaly nezveřejněny.

Josef "J.Connor" K