Otylie Beníšková

Otylie Beníšková

Osobnostcsfd.cz

Herečka

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herečka

1964

Zapomenutý čert

Film - Pohádka

Tři sestry

Film - Drama

Ticho

Film - Drama


1962

Kybernetická babička

Film - Horor, Krátkometrážní, Loutkový, Sci-Fi, Animovaný

Chirurg Platon Krečet

Film - Drama


1961

Procesí k panence

Film - Komedie


1960

Strýček Váňa

Film


1959

Dům na Ořechovce

Film - Drama

Zkouška pokračuje

Film - Psychologický, Drama

Vlk

Film - Drama


1958

Rozrušená země

Film - Drama


1957

Padělek

Film - Krimi, Drama

Koza a lev

Film - Krátkometrážní, Pohádka, Animovaný

Krvavá svatba

Film - Drama

Přijde čas

Film - Drama


1956

Labakan

Film - Pohádka, Fantasy

Legenda o lásce

Film - Pohádka, Romantický

Dalibor

Film - Hudební, Drama

Legenda o lásce (bulharská verze)

Film - Pohádka, Romantický

Národní umělkyně Otylie Beníšková

Film - Dokumentární, Krátkometrážní

Pan Johanes

Film - Komedie


1955

Tanková brigáda

Film - Válečný, Drama


1952

Anna proletářka

Film - Drama


1951

Akce B

Film - Dobrodružný, Drama


1950

Temno

Film - Drama, Historický


1949

Chceme žít

Film - Poetický, Drama


1948

Daleká cesta

Film - Psychologický, Drama

Návrat domů

Film - Válečný, Drama


1947

Až se vrátíš...

Film - Krimi, Psychologický, Drama


1945

Malá historie

Film - Krátkometrážní, Válečný, Drama


1941

Jan Cimbura

Film - Drama

Pražský flamendr

Film - Drama


1939

Ohnivé léto

Film - Poetický, Romantický

Srdce v celofánu

Film - Drama, Romantický

Životopis

Pocházela z divadelnické rodiny. Otec Vilém Karel Jelínek byl ředitelem kočovné divadelní společnosti, matka Hana Jelínková byla herečkou. Sestry byly také herečkami - Hana Vojtová (matka Jaroslava Vojty a Hermíny Vojtové), Marie Spurná a snad nejslavnější ze sester Terezie Brzková. Mladá Otýlie pochopitelně nastoupila divadelní dráhu u společnosti svého otce koncem 19. století. Po jeho smrti prošla Pištěkovou Arénou, Brnem a Vinohrady. Nejdéle působila v Plzni (1906 - 1907 a 1909 - 1932 a v Bratislavě (1932 - 1938). Za okupace hrála v pražském rozhlase, v Uranii a hostovala na Vinohradech a v Národním divadle. Po osvobození byla členkou Divadla 5. května a od roku 1948 až do své smrti členkou Divadla E. F. Buriana. Od roku 1905 byla manželkou operního pěvce Karla Beníška, s nímž měla mimo jiné stejnojmenného syna, také herce.

Jako divadelní herečka prošla všemi obory ženských rolí. Byla realistickou herečkou schopnou ztělesňovat psychologicky nejnáročnější postavy s posláním mravně zušlechťovat a vychovávat diváky. Kritici sloužící komunistickému režimu o Beníškové psali jako o herečce s projevem socialistického realismu. Faktem však zůstává, že Čapkova Matka, kterou vytvořila na prknech Divadla E. F. Buriana, zůstala už navždy legendou.

Film nikdy nedokázal využít umění této herečky. Všiml si jí přibližně jako její sestry Terezie Brzkové až v pokročilém věku. A tak se její první rolí stala Rosina matka v působivém dramatu OHNIVÉ LÉTO (1939). Postavě staré zámecké paní, která tvrdým a nesmlouvavým způsobem vnucovala své dceři svůj přísný až nemorální mravní kodex, vtiskla monumentalizující rysy. Její protiváhou byla hřejivě lidská chůva Paulina v podání Antonie Nedošinské. Do konce okupace se ještě objevila např. jako hospodyně Baruška v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) nebo jako hraběnka Vožická v PRAŽSKÉM FLAMENDROVI (1941).

Ve svém druhém poválečném filmu AŽ SE VRÁTÍŠ... (1947) vytvořila svou životní filmovou roli. Stará paní Šachová čeká na návrat svého syna z vězení. Obyvatelé pavlačového domu usilují o získání nesmírného bohatství, o kterém si myslí, že ho nosí stará paní ve své odřené kabele. Dále se objevila jako kuplířská bytná Dittrichová v sociálním filmu CHCEME ŽÍT (1949), farská hospodyně v agitce AKCE B (1951), žena zedníka Nechleba v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952), matka odbojáře Sýkory ve válečném dramatu TANKOVÁ BRIGÁDA (1955), víla Adolzaida v LABAKANU (1956), chůva v LEGENDĚ O LÁSCE (1956) nebo jako stařena Magdaléna ve zfilmované opeře DALIBOR (1956).

Jímavou roli matky právníka Klimeše v detektivce PADĚLEK (1957) vytvořila Beníšková v protikladu se svojí rolí v dramatu DŮM NA OŘECHOVCE (1959). Její matka Julie Marešové byla postava kruté měšťačky, bezohledně těžící z bytové krize. Její poslední filmovou rolí byla rázovitá stařenka ve filmu PROCESÍ K PANENCE (1961). V roce 1952 obdržela Otýlie Beníšková titul Národní umělkyně.

Petr "Bart" Bartoš

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.