Gerbert Rappaport

Gerbert Rappaport byl znám i pod svým dalším jménem Herbert. Jeho otec, Morice Rappaport, byl doktor psychoanalytik. V letech 1927–1928 studoval mladý Rappaport práva na vídeňské univerzitě. V rodné zemi je znám svými hudebními filmy s baletními prvky.  V roce 1928 se přestěhoval do Berlína a začal pracovat v Nero-Film Studio. Tam se setkal se svým rakouským krajanem, režisérem Georgem Pabstem.

Během třicátých let pracoval jako asistent režie s Georgem Wilhelmem Pabstem na asi deseti inscenacích, včetně několika prací s Paramount Studios v Hollywoodu.V roce 1935 si tam Rappaporta osobně vybral Boris Shumyatskiy, vůdce sovětského státního výboru pro kinematografii. Shumyatskiy pozval Rappaporta, aby pracoval jako režisér ve studiích Lenfilm v Leningradu (St. Petersburg). Rappoport pozvání přijal, protože Sověti podporovali jeho umělecké nápady na natáčení protinacistických filmů.

V roce 1938 Rappaport debutoval s filmem Professor Mamlok (1938) – protinacistický film o skvělém židovském lékaři, který zachrání život nacistickému vůdci a za odměnu se nechá zabít. Film založený na stejnojmenné hře Friedricha Wolfa měl v Sovětském svazu úspěch, ale byl dočasně zakázán v roce 1939, po podepsání paktu Molotov-Ribbentropp. Během druhé světové války byl film znovu populární a Rappaport pokračoval v natáčení úspěšných filmů a zajistil si stabilní kariéru a vysokou reputaci v sovětském filmu. Po skončení druhé světové války přesídlil do Estonska a až do své smrti tvořil převážně tam.

Gerbert Rappaport byl jmenován čestným umělcem Ruska. Za Mastera russkogo baleta (1954) byl nominován na Velkou cenu filmového festivalu v Cannes. Jeho posledním filmem bylo kriminální drama Meňa eto ne kasajetsja (1976).

Zetwenka