Oldřich Dědek

Oldřich Dědek se narodil 13. dubna 1920 v Novém Jičíně. V roce 1939 absolvoval ostravskou obchodní akademii a začal se pěvecky školit u T. Pattiery, L. Kadeřábka a E. Fierlingerové. Odešel do Prahy a vystupoval s Tanečním orchestrem Jaroslava Maliny (1939 – 1940) a B. Bryena (1940 – 1941).

Jako herec, operetní a operní zpěvák a tanečník působil v pražském Národním divadle (1941 – 1943), operním souboru Národního divadla v Brně (1943 – 1945), pražské opeře Divadla 5. května (1945 až 1948), opeře Národního divadla v Praze (1. srpen 1948 – 31. srpen 1951; hostoval zde ještě v roce 1959), Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Armádní opeře (1951 – 1955), dokonce v činohře Divadla satiry (1956 – 1957) a dále již vystupoval na různých zábavných estrádách a zábavných pořadech. Později se musel své kariéry vzdát a ze zdravotních důvodů odešel do invalidního důchodu.

Dědek byl tenorem buffo a na jevištích diváky udivoval svou pěveckou zdatností a zejména tou fyzickou, kdy při zpívání na jevišti dělal skok o tyči (ve hře „Maškaráda“), cvičení na hrazdě („Výlety pana Broučka“), stojku na klavíru atd. Byl dobrým představitelem menších a epizodních komických i tragických postav Gory („Madame Butterfly“), vodníkova bratra („Vodník“), Remendady („Carmen“), Spoletty („Tosca“), horala („Halka“), učitele („Střevíčky“), které vyvrcholily kreacemi Vaška ve Smetanově klasické opeře „Prodaná nevěsta“, prince v „Rusalce“, Figara v „Lazebníku sevillském“ a principála komediantů v dalším nastudování „Prodané nevěsty“ (1959) v Národním divadle.

Na filmovém plátně se poprvé objevil jako obchodvedoucí Kubiš ve Fričově komedii POLIBEK ZE STADIONU (1947) a jako šantánový zpěvák Pink v Radokově a Sádkově komedii PAROHY (1947). Právě v komedii PAROHY měl Dědek možnost předvést něco ze svého klaunského a akrobatického estrádního umění. Často ho obsazovali režiséři Alfréd Radok, Martin Frič a Bořivoj Zeman.

Nejdříve dostal filmové příležitosti v menších rolí inspicienta Filipa v komedii ČERVENÁ JEŠTĚRKA (1949), vězně s loutnou, oznamující příjezd ruských tanků v Radokově emotivním expresívním pohledu do terezínského ghetta DALEKÁ CESTA (1949), komedianta v dalším Radokově filmu – muzikálu DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952), bubeníka Kalouska v Klosově a Kadárově komedii HUDBA Z MARSU (1955), okradeného zákazníka v satiře O LIDECH PŘED PULTEM A ZA NÍM I. (1957) Petra Schulhoffa, přítele Venturových v dramatu DNES NAPOSLED (1958) režiséra Martina Friče, zvukaře v Brynychově komedii KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (1961), muže v hospodě a cestujícího ve vlaku v povídkovém snímku ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964) Jiřího Krejčíka, hasiče v Herzově hudební komedii KULHAVÝ ĎÁBEL (1968) a zvídavého policistu v Sci – Fi komedii Oldřicha Lipského ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ… (1969).

Divákům navždy zůstal v paměti jako představitel oblíbených koktavých (koktal doopravdy) postav ve třech pohádkách. V PYŠNÉ PRINCEZNĚ (1952) Bořivoje Zemana sehrál zrádného rádce a ceremoniáře, v havířské pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) se ukázal jako doktor, pídící se o příznacích podivné nemoci Moribundus a v Zemanově hudební pohádkové komedii ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968) diváky dodnes baví jako ceremoniář a vrchní královský obveselovatel Kokoška z Kokoří.

Filmovým divákům se představil naposledy jako fotbalový fanda v Zemanově fotbalové komedii ŽENY V OFSAJDU (1971). Dva roky po premiéře tohoto filmu Dědek zemřel. Byl rovněž interpretem šlágrů z 30. a 40. let, např. „Čikičita“, „Láska je fata morgana“, „Fakír“ či „Srdce odešlo za tebou“ atp., které pod jménem Oldřich Horský nahrával na gramodesky. Oldřich Dědek se výjimečně uplatnil v rozhlase („Lakomec“, 1973; rozhlasové Silvestry) a v televizi.

V pozdějších letech se jeho zdravotní stav povážlivě zhoršoval, prodělal operaci slinivky břišní, dostal cukrovku a byla mu odejmuta část plic. Dědek zemřel předčasně po komplikacích s cukrovkou a po selhání ledvin 5. srpna 1973 v Praze ve věku padesáti tří let. Zůstala po něm dodnes žijící dcera Marcela Dědková – Borgesová, která je doktorkou přírodních věd.

Jaroslav "krib" Lopour