Herec
1984Film - Dokumentární
1927
Film - Drama
Režisér
1978Film - Drama
1973
Film - Životopisný, Historický
1969
Film - Drama
1966
Film - Drama
1965
Film - Drama
1962
Film - Drama
1959
Film - Drama
1957
Film - Drama
1955
Film - Drama
1953
Film - Dokumentární
1949
Film - Drama
1947
Film - Drama
1945
Film - Válečný, Drama
1943
Film - Válečný, Drama
1942
Film - Válečný, Drama
Film - Válečný
1941
Film - Dobrodružný
1940
Film - Životopisný, Drama
Film - Drama
1939
Film - Životopisný, Drama
1938
Film - Životopisný, Drama
1934
Film - Drama
1931
Film
1930
Film - Drama
Film - Komedie, Krátkometrážní
1929
Film - Drama
1928
Film - Drama
1927
Film - Krátkometrážní, Drama
Scenárista
1978Film - Drama
1959
Film - Drama
1955
Film - Drama
1953
Film - Dokumentární
1945
Film - Válečný, Drama
1942
Film - Válečný, Drama
1940
Film - Životopisný, Drama
1938
Film - Životopisný, Drama
1928
Film - Drama
Pocházel ze židovské rodiny oděsského kamnáře. Aktivní život začal jako dobrovolník v řadách Rudé armády, poté se věnoval studiu. Dle jeho vlastních slov se chtěl stát psychiatrem, ale nakonec úspěšně absolvoval Simferopolskou právnickou fakultu. Jeho první kontakt s filmem se odbyl na scénáristickém poli.
V další kariéře v oblasti stříbrného plátna mu pomohl Viktor Šklovskij, další cenné zkušenosti sbíral u režisérů Rošala, Ejzenštejna, Pudovkina či Dovženka, ovšem jeho první režijní pokusy prošly bez valného povšimnutí. Zabodoval teprve snímkem PÍSEŇ O ŠTĚSTÍ (1934), který kromě kritiky přijala i široká veřejnost.
Donskoj se vždy vyznával z obdivu k básníku Alexeji Gorkému, proto se také těsně před II. světovou válkou pustil do práce na trilogii zachycující jeho život. Daleko větší úspěch mu však v době válečné vřavy přinesla adaptace slavného románu Nikolaje Ostrovského JAK SE KALILA OCEL. Vrcholem jeho tvorby byl válečný snímek DUHA a filmová podoba Gorbatovovy povídky NEPOKOŘENÍ. Ta dostala na MFF v Benátkách Zlatého lva (1946).
Po válce Donskoj nadále inklinoval ke Gorkého tvorbě, ale úspěchu svých válečných děl se již nepřiblížil. Svou filmovou pouť ukončil symbolicky filmem MANŽELÉ ORLOVOVI, který připravil rovněž na motivy Gorkého prózy. Zemřel krátce po svých 80. narozeninách, uprostřed práce na Gorkého románu Život Klima Samgina a příprav velkofilmu o zpěváku Fjodoru Šaljapinovi, jehož osudy už převedl na filmové plátno v kratší stopáži v roce 1969.