Jindřich Láznička se narodil 4. července 1901 v Praze. Na otcovo přání se vyučil cukrářem a pekařem. Touha po hraní ho přivedla ke kočovným společnostem. Nejdříve začal hrát v kočovné Lachmanově divadelní společnosti.

Poté byl členem operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1921 – 1923), divadla v Olomouci (1924 – 1925), Arény, kašpárkovských představeních Vojty Mertena, Osvobozeného divadla, Uranie (1930 – 1931), Malé operety na Vinohradech (1931 – 1933), Lidové operety v Uranii (1933 – 1934) a Nového divadla Oldřicha Nového (1935 – 1945). Po válce založil a hrál ve Vesnickém divadle (1945 – 1946) a poté odešel na Slovensko, kde se do své smrti stal posilou operetního souboru bratislavské Nové scény (1947 – 1970).

Jako operetní tenorista se stal dobrým představitelem malých postaviček aktivních, roztržitých a upovídaných malých pánů, jejichž komičnost zvýrazňoval pohyby těla, rukou a výraznou mimikou (například hudební komedie „Krejčí na zámku“). V pozdějších letech se z něho vyvinul starokomik s karikaturní drobnokresbou. Řadu let byl blízkým přítelem herečky Anny Budilové Steimarové (1899 až 1962), bývalé manželky herce Národního divadla Jiřího Steimara.

Roku 1937 debutoval před filmovými kamerami v komediích HARMONIKA (bankovní sluha), FALEŠNÁ KOČIČKA (hostinský) a DŮVOD K ROZVODU (soudní úředník).

Ztvárňoval malé populární roličky ve snímcích LUCERNA (hudebník Sejtko), BÍLÁ VRÁNA (pán v baru), HOLKA NEBO KLUK? (zahradník), KRISTIÁN (zákazník v cestovní kanceláři), ŽIVOT JE KRÁSNÝ (číšník), PANNA (vrchní v penzionu), PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA (domovník), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (Domorázek), SVÁTEK VĚŘITELŮ (sluha), ADVOKÁT CHUDÝCH (návštěvník hospody), RUKAVIČKA (krejčí), POZNEJ SVÉHO MUŽE (domovník Josef), ZLATÉ DNO (host na zásnubách), VALENTIN DOBROTIVÝ (úředník Hora), MĚSTEČKO NA DLANI (radní), PĚT STRÝCŮ (strýc), KAREL A JÁ (listonoš), VELKÁ PŘEHRADA (zřízenec v bance), ZÁHADNÝ HOST (hotelový detektiv), ŠTASTNOU CESTU (zřízenec), PAKLÍČ (domovník Václav Koníček), U PĚTI VEVEREK (bednář z Kampy) nebo JARNÍ PÍSEŇ (hostinský Jelen).

Pouze dvakrát získal možnost uplatnit ve větších rolích své herecké nadání: úředník Houžvička ve Vávrově komedii s Oldřichem Novým a Lídou Baarovou DÍVKA V MODRÉM (1939) a kancelářský sluha Baltazar v komedii Martina Friče a Vlasty Buriana KATAKOMBY (1940).

Po osvobození si ještě zahrál v několika českých snímcích ŘEKA ČARUJE (předseda), PRÁVĚ ZAČÍNÁME (truhlář Sequens), MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI (zřízenec), TŘI KAMARÁDI (soused), PAROHY (pán), HOSTINEC „U KAMENNÉHO STOLU“ (vrchní) a naposledy o dvacet let později v oblíbené pohádce ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (zbrojnoš).

V pozdějších letech hrál výhradně ve slovenských filmech role Savky (LAZY SA POHLY), pána (POLE NEORANÉ a ČTYRIDSAŤŠTYRI), holohlavého občana (ŠŤASTIE PRIDE V NEDEĽU), malého dozorce (STATOČNÝ ZLODEJ), staršího pána (PÁN A HVEZDÁR), muže v klobouku (SKALNÍ V OFSAJDE), stařečka (SIEDMY KONTINENT) a zřízence (DIALÓG 20 – 40 – 60).

Spolupracoval též s rozhlasem (v českém rozhlase natočil řadu operetních pořadů a pro slovenský rozhlas připravil slovenskou dramatizaci románu Jaroslava Haška „Osudy dobrého vojáka Švejka“), gramofonovými závody (v letech 1929 – 1943 nahrál desítky šansonů na třech stovkách gramofonových desek, taktéž je natáčel v období 1929 – 1930 v Berlíně) a později také s televizí. V Bratislavě nakonec 24. května 1970 tento česko – slovenský operetní a činoherní herec Jindřich Láznička zemřel.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře