Svatopluk Majer se narodil v Kožlanech v západních Čechách 8. dubna 1906. Po krátkých studií se začal živit jako člen kočovných divadelních společností už ke konci 20. let. Od 30. let (až do roku 1943) se angažoval na oblastních jevištích v Pardubicích, Plzni, Třebíči a Kladně. Přesné roky jeho angažmá známe až při jeho práci ve Východočeské společnosti a Východočeském divadle v Pardubicích (1943 až 1953), pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1953 – 1958) a Divadle D 34 E. F. Buriana (1958 – 1960).

Svoji kariéru zakončil jako zaměstnanec Státního zájezdového divadla (1960 – 1962), celý zbytek svého života prodlel už na odpočinku. Svatopluk Majer byl kultivovaným hercem převážně malých a epizodních divadelních úloh. Nápadná na něm byla menší postava, kulatý obličej s výrazným čelem, mimické umění a lidsky proteplený hlas. V našem filmu se kvůli častým mimopražským štacím a svému typu úředníka a vznešeného muže z vyšší společnosti mohl uplatnit převážně v historických, dobových a nebo silně politicky angažovaných dílech (nikdy ne ze zemědělského prostředí).

Do filmových ateliérů poprvé zavítal až v pokročilejším věku v zestátněné kinematografii. Ve 40. letech byl nejdříve předsedou soudu v historickém dramatu Miroslava Cikána O ŠEVCI MATOUŠOVI (1948) s Ladislavem Peškem, Jaroslavem Průchou, Vladimírem Řepou, Dagmar Sedláčkovou, Jiřím Dohnalem a Marií Nademlejnskou v titulních úlohách. Poté starostou v SOUDNÉM DNI (1948) režiséra a scenáristy Karla Steklého a správcem cihelny v budovatelském dramatu o sabotování dvouletého hospodářského plánu DVA OHNĚ (1949) Václava Kubáska.

V první polovině padesátých let se představil jako funkcionář modelářského klubu v dalším budovatelském snímku Čeňka Duby VÍTĚZNÁ KŘÍDLA (1950), správce Čermák v historickém dramatu Karla Steklého podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska TEMNO (1950), ministerský předseda Jan Černý v dalším snímku Karla Steklého, v ANNĚ PROLETÁŘCE (1952) podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta, šafář v politickém pamfletu BOTOSTROJ (1954) režiséra K. M. Walló s Vítězslavem Vejražkou a četník v RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM (1955) Vladimíra Vlčka.

Tuto dekádu dokončil poslancem v psychologickém dramatu Jiřího Weisse VLČÍ JÁMA (1957) na motivy románu Jarmily Glazarové, hospodským a otcem Anči Černé (Jana Štěpánková, jež se zde objevila po boku svého otce Zdeňka Štěpánka) v BOMBĚ (1957) tvůrce Jaroslava Balíka, řezníkem v koprodukčním československo – sovětském válečném dramatu Stanislava Rostockého MÁJOVÉ HVĚZDY / MAJSKIJE ZVJOZDY (1959) a též náměstkem ředitele v Čapkově zfilmovaném románu, př. s Eduardem Cupákem, Rudolfem Deylem ml., Gustávem Valachem, Jaroslavem Rozsívalem, Bohušem Záhorským, Jaroslavem Vojtou, Vladimírem Rážem, Marií Tomášovou PRVNÍ PARTA (1959) pod režijním vedením Otakara Vávry.

Pro diváky určitě nejznámější filmovou kreaci zanechal v Hubáčkově komedii z povídek Jaroslava Haška HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (1952). Jeho zemský rada s komisí (mj. Antonín Holzinger a Josef Hlinomaz) má provést kontrolu a shlédnout mši v rakousko – uherské věznici, ale kvůli vzpouře a stávce trestance Josefa Šejby (Eman Fiala) skončí celá komise, samozřejmě i se zemským radou, nakonec zpitá pod obraz. Svoji nevelkou filmografii ukončil Svatopluk Majer snímkem Jaroslava Balíka REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE (1961), kde tento herec sehrál dozorce v Petschkově paláci.

Nesmíme zapomenout na Majerovo uplatnění i v rozhlase (jako kantor ve Větrově Hádek v dramatizaci románu Karla Václava Raise „Zapadlí vlastenci“ 1955 pod režií Jiřího Vasmuta) a televizi. Dožil čtyři roky bez filmování a tři léta bez divadelní praxe. Přesto zanechal na svém kontě přes sto divadelních inscenací a čtrnáct filmových postav. Herec Svatopluk Majer zemřel už 28. ledna 1965 v Praze ve věku nedožitých pouhých padesáti devíti let. Zemřel přesně sedmnáct dlouhých let po své úplně první filmové úloze…

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře