Jiří Němeček

Jiří Němeček se narodil 6. května 1923 v Praze. Zájem o poezii, jež ho zejména za okupace nejvíce posilovala a utěšovala (především verše Françoise Villona) ho přivedl k zájmu o ochotnické divadlo. Mj. studoval. Nakonec se, i bez teoretických znalostí, rozhodl pro profesionální herectví, kterému se věnoval v rodné Praze: Divadlo S. K. Neumanna (1949 – 1968), Divadlo E. F. Buriana (1968 – 1983) a již jako penzista Laterna Magika při Národním divadle (1986 – 1989).

A v samotném Národním divadle hostoval v malých epizodkách v 90. letech až do své smrti (1992 – 1996), kde se poprvé představil pětkrát již roku 1967 („Most“). Od 60. let také hostoval v Divadle J. K. Tyla v Plzni, Státním divadle v Brně, Divadle Na zábradlí v Praze, Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Státním divadle v Ústí nad Labem, Studiu Bouře atd. Postupem času se z Jiřího Němečka vyvinul výrazný charakterní herec titulních a taky malých postav a rolí. Jeho doménou byl zejména uhlazený zjev, vystupování a propracovaná i pečlivá dikce a též slovní projev.

Z divadelních kreací si nejdříve připomeňme Pěnkavu („Tvrdohlavá žena“), Zemana Zápolského („Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce“), Griga („Bezejmenná hvězda“), Viktora a Vojevůdce („Ze života hmyzu“), Pana Vodičku („Veselé windsorské paničky“), Othella („Othello“), Jindřicha Percyho („Jindřich IV.“), Cyrana z Bergeracu („Cyrano z Bergeracu“), Sira Francise („Kalkata 4. května“), Peterku („Zvony“), Muže („Postel s nebesy“), Cafourka („Študáci a kantoři“) a též Petruccia („Zkrocení zlé ženy“).

Dále též inscenace „Matka Kuráž a její děti“ (Eilif), „Pohled z mostu“ (Eddie), „Koncert“ (Gustav Heink), „Tři mušketýři“ (Buckingham), „Aristokrati“ (Kosťa – Kapitán), „Rváč“ (Gagin), „Bouře“ (Prospero), „Evžen Oněgin“ (Evžen Oněgin), „Julius Caesar“ (Markus Brutus), „Peer Gynt“ (Peer Gynt), „Fyzikové“ (Pacient Arnošt Ernesti), „Král Lear“ (Hrabě z Kentu), „Sen noci svatojánské“ (Kdoulíček), „Macbeth“ (Lennox), „Rváč“ (Major Gagin), „Malostranská humoreska“ (Hubert Klikeš), „Sem padají hvězdy“ (Pavel Polom), „Jehla“ (Chatař), „Pygmalión“ (Ironik), „Divoká kachna“ (Pettersen), „Médea“ (Vychovatel), „Racek“ (Jakov), „Oblak a valčík“ (Starý vězeň), „Jacobowsky a plukovník“ (Kamnitzer), opět „Peer Gynt“ (Starý troll) aj.

Český film herectví Jiřího Němečka nikdy zcela nevyužil. Často šlo a různé a malé epizodky, v 50. a 60. letech byl např. jako student (REVOLUČNÍ ROK 1848, MIKOLÁŠ ALEŠ a DIVOTVORNÝ KLOBOUK), fotbalista (V TRESTNÉM ÚZEMÍ), spojka (AKCE B), kapitán (DNY A NOCI), schůzující (BOTOSTROJ), rybář Matěj (STRAKONICKÝ DUDÁK), velitel (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), taxikář (VINA VLADIMÍRA OLMERA), sklenář (ADVENT), úředník (NEVĚRA), řidič Beránek (TO BYLA NOC), SNB (105% ALIBI), Horst (ZBABĚLEC), kapitán Liška (HLEDÁ SE TÁTA!), vězeň Vlastimil Fiala (TRANSPORT Z RÁJE), syn Rudolf (ČERNÁ DYNASTIE), příslušník (STRACH), ředitel (KRÁL KRÁLŮ) i recepční (ALIBI NA VODĚ).

I dále tvořil větší (snoubenec Karel V PROUDECH) i menší filmové úložky, od 70. do 90. let ve snímcích (často v českých filmech daboval své kolegy) VYSOKÁ MODRÁ ZEĎ (plukovník Šmíd), ZBRANĚ PRO PRAHU (Robert), TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI (sedlák Zavadil), OSVOBOZENÍ PRAHY (průvodčí), HOLKA NA ZABITÍ (pekař), STÍHÁN A PODEZŘELÝ (kapitán), PAST NA KACHNU (vrchní Jonáš), PAN VOK ODCHÁZÍ (hluchoněmý sluha), JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (trenér autorodea), PASÁČEK Z DOLINY (Potocký), ZÁMEK „NEKONEČNO“ (Větrovec), VELKÁ FILMOVÁ LOUPEŽ (Šeptal), NEXUS (stařeček). Pracoval i pro studenty a Studio FAMU a ke konci života pro zahraniční filmové a televizní produkce.

Vydatně se využil i v rozhlase („Nástup“, „Paní Šarlotka“, „Bidýlko“ i „Piškot“), dabingu (PLÍŽIVÝ MĚSÍC, HOSPODA VE SPESSARTU, BLOKÁDA, BANDITÉ V MILÁNĚ apod.), televizních inscenacích (CHVÍLE ROZHODNUTÍ, NĚKOHO JSEM ZASTŘELIL, SPOR ARCHITEKTA ZÍTKA, UZAVŘENÝ PAVILÓN nebo PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ?) i seriálech (př. 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, DYNASTIE NOVÁKŮ, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, BYLO NÁS PĚT).

Získal Cenu Senior Prix (1994). Jiří Němeček zemřel 15. ledna 1996 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti tří let. Často bývá zaměňován za choreografa a šéfa baletu Národního divadla v Praze Jiřího Němečka st. (1924 – 1991) a nebo za jeho syna, tanečníka, režiséra a choreografa Jiřího Němečka ml. (*1949).

Jaroslav "krib" Lopour