Herečka
1972Film - Drama
1967
Film - Komedie
Film - Komedie, Krimi, Povídkový
Film - Komedie, Krátkometrážní
1963
Film - Komedie, Krátkometrážní
1962
Film - Drama
Film - Hudební, Komedie
1961
Film - Komedie
1959
Film - Drama
1957
Film - Komedie
1956
Film - Komedie, Povídkový
1955
Film - Hudební, Komedie
1952
Film - Drama
1949
Film - Komedie
1947
Film - Komedie
Božena Obrová, vlastním jménem Riznerová, měla slovenský původ a narodila se v Trenčianské Teplé. Pocházela z velkostatkářské rodiny, Riznerovým patřil zámek v Bohunicích ve slovenských Bílých Karpatech, k rodině patřila také slovenská spisovatelka Ľudmila Podjavorinská. Božena Riznerová studovala na gymnáziu v Novém Meste nad Váhom, souběžně se začala věnovat amatérskému herectví. Krátce po válce dostala jednu z hlavních rolí v dodnes populární komedii NEVÍTE O BYTĚ? (1947), kde hrála Elenu, slovenskou příslušnici demobilizované zahraniční armády. O dva roky později pak hrála hlavní roli v budovatelském snímku Jána Kádára KATKA (1949).
Počátkem 50. let začala Obrová studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou nakonec úspěšně dokončila (1956). Mezitím ale zároveň začala vystupovat na jevišti Vinohradského divadla (tehdy Ústředního divadla československé armády, 1952-1955), poté byla konferenciérkou Ústředního vojenského souboru letectva Vítězná křídla (1955-1958; z tohoto souboru později vzešel herecký personální potenciál divadla Rokoko), moderovala četné estrády a zájezdové zábavní programy, své působení nakonec završila účinkováním v Laterně Magice (1959-1961).
Přes slibný začátek herecké kariéry jí v dalších letech film poskytl již jen vedlejší role, které si byly vesměs podobné a vycházely z Obrové temperamentního projevu. Hrála například ve filmech HUDBA Z MARSU (1955), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (1956), FLORIÁN (1961) nebo TCHÝNĚ (1963). Mezitím začala spolupracovat také s televizí, kde opět působila jako moderátorka, jako herečka se uplatnila například v dodnes vysoce ceněné televizní komedii LÁSKA JAKO TRÁM (1967). Před filmovou kamerou se objevila naposledy v přepisu Dostojevského románu HRÁČ (1972), který vznikl v sovětsko-československé koprodukci a byl natáčen v Mariánských Lázních.
V posledních letech života trpěla Obrová závažnou chorobou, která ji znemožnila další uměleckou práci; zemřela v Praze 27. prosince 1975 ve věku 48 let.