Franco Indovina

Italský režisér Franco Indovina je dnes již málo známý, v šedesátých letech měl ale podíl na několika projektech tehdy oblíbeného žánru povídkových filmů. Pocházel z Palerma a od dětství se zajímal o divadlo, po studiích nakonec zakotvil v milánském divadle Teatro Piccolo, kde jako asistent režie spolupracoval s významnými osobnostmi divadla jako byli Luchino Visconti nebo Giorgio Strehler.

Počátkem šedesátých let se Franco Indovina začal prosazovat u filmu a opět na postu asistenta režie měl podíl na vzniku filmů Michelangela Antonioniho (DOBRODRUŽSTVÍ – L’avventura, 1960; NOC – La notte, 1961) nebo Vittoria de Sicy (MANŽELSTVÍ PO ITALSKU – Matrimonio all’italiana, 1964). Mezitím se také oženil a měl dvě děti, dcera Lorenza Indovina (*1966) se později prosadila jako významná filmová herečka. Jako samostatný filmový režisér se Franco Indovina poprvé podílel na povídkovém filmu TŘI TVÁŘE (I tre volti, 1964). Při tomto natáčení se seznámil s princeznou Sorayou (1932-2001), bývalou manželkou íránského šáha Muhammada Rezá Pahlávího. Tu pro film angažoval producent Dino de Laurentiis, který měl zálibu přivádět před kameru krásky z aristokratických kruhů. Princezna Soraya se stala Indovinovou životní partnerkou i přes jeho stále trvající, prakticky ovšem nefungující manželství.

Pro povídkový film NEJSTARŠÍ ŘEMESLO NA SVĚTĚ (Le plus vieux métier du monde, 1967) natočil Indovina první část zasazenou do pravěku s tehdy hvězdnou Michèle Mercier v hlavní roli. Jeho prvním samostatným filmem byla komedie NEVÁZANÝ (Lo scatenato, 1968) s mezinárodním obsazením a Vittoriem Gassmanem v hlavní roli. S Marcellem Mastroiannim a Virnou Lisi pak natočil drama ZVLÁŠTNÍ HRY (Giochi particolari, 1970). Více se ale koncem šedesátých let zviditelňoval jako celebrita v nemanželském vztahu s íránskou princeznou Sorayou.

5. května 1972 nasedl Franco Indovina v Římě na letadlo mířící do jeho rodného Palerma, kde měl stále trvalé bydliště a chtěl se zde zúčastnit voleb. Původně s ním měla letět i princezna Soraya, ta ale nakonec kvůli narozeninám své matky zůstala v Monaku. Letadlo se zřítilo těsně před přistáním v Palermu a zahynulo všech 115 cestujících na palubě, dodnes se jedná o jednu z nejhorších leteckých katastrof v italských dějinách. Následný požár prakticky znemožnil identifikaci zuhelnatělých těl, Indovinova manželka Amalia jej poznala pouze podle klíčů. Princezna Soraya do Palerma tehdy odmítla přijet, nakonec opustila Itálii a pobývala pak na různých místech v Evropě, smrt Franca Indoviny těžce zasáhla její psychiku. Zemřela v roce 2001 v Paříži.

Pavel "argenson" Vlach