František Paul

František Paul se narodil 28. dubna 1898 v Pardubicích do rodiny sládka a vedoucího restaurace. Při studiích na gymnáziu studoval soukromě hru na klavír a varhany a ochotničil. Ze sexty poté odešel ke kočovným společnostem, kde v letech 1916 – 1919 působil jako kapelník a činoherec (u společnostech J. Blažka, J. Burdy, J. O. Martina atd.). Jako operetní i činoherní herec a režisér vystupoval na rozličných scénách. Nejdříve v oblastních divadlech v Českých Budějovicích (1919 – 1923), Ostravě (1923 – 1925), Plzni (1926 – 1928) a opět v Ostravě (1928 – 1934)

A od 30. let v pražské Velké operetě (1934 – 1935), Novoměstském divadle (1935 – 1936), Novém divadle Oldřicha Nového (1936), brněnském Národním divadle (1936 – 1938), Akropolisu v Praze (1938 až 1939), Švandově divadle (1939 – 1945), opět v Národním divadle v Brně (1945 – 1946), kde byl také šéfem operety, pražském Divadle Na Fidlovačce (1946 – 1947), znova jako šéf operety v Olomouci (1947 až 1954) a nakonec do svého odchodu na odpočinek v Hudebním divadle v Karlíně (1954 – 1963), ve kterém se zaměřil zejména na režii. Roku 1931 hostoval v pražském Národním divadla.

Paul byl osobitým komikem se všestranným činoherním a operetním zaměřením a zpěvákem tenoristou. Přes komické milovníky se převinul k rolím starokomiků a dědů i stařečků. Své klauniády zvýrazňoval zejména svéráznou mimikou a slovním projevem. Při svých operetních režií kladl důraz na originální podobu, styl, detail, cit, propracovaný gag a klauniádu. Jeho ženou byla herečka Eva Šenková (1923 až 2004) a dcerou taktéž známá herečka Jana Paulová (*1955). Před kamerou debutoval v roce 1933 jako redaktor Blok v operetce U SVATÉHO ANTONÍČKA Svatopluka Innemanna. Představoval mladé sebevědomé muže nebo zhýčkané nekňuby různého věku, zaměstnání či postavení.

Zajímavé roličky ztvárnil ve filmech DOKUD MÁŠ MAMINKU (nadporučík Bělík), HEJ – RUP! (zřízenec), VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (nesmělý Saloupek), STUDENTSKÁ MÁMA (starý Toman), TŘI MUŽI VE SNĚHU (ředitel hotelu), DIVOCH (Theodor), IRČIN ROMÁNEK (ing. Harry Peters), JARKA A VĚRA (ing. Jankovec), KDYBYCH BYL TÁTOU (úředník Vitouš), HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE (sklepník Datlík), DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (starý Kalina), DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (pan vrchní), MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (dudák Voříšek), VALENTIN DOBROTIVÝ (pojišťovací agent), KAREL A JÁ (šofér František), RYBA NA SUCHU (radní Žužla), NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA? (Čtvrtkův soused) atd.

Z jeho významnějších a hodnotnějších rolí ještě připomeňme: zapomětlivého Čechoameričana Fialu ve Svitákově komedii GRANDHOTEL NEVADA (1934), Pavla Stehlíka v operetě BARBORA ŘÁDÍ (1935) Miroslava Cikána, lesního inženýra Pavla Čádka ve Vávrově komedii DÍVKA V MODRÉM (1939), číšníka Roberta v KRISTIÁNOVI (1939) Martina Friče (1939), velkoobchodníka Hrubého staršího ve Slavínského PŘÍTELKYNI PANA MINISTRA (1940), policejního komisaře v Bromově filmu ŽIVOT JE KRÁSNÝ (1940) či zpěváka ve Fričově HOTELU MODRÁ HVĚZDA (1941).

Po válce na něj znárodněná kinematografie políčila již jen malé roličky horníka (PRŮLOM), velitele Volksšturmu (VELKÝ PŘÍPAD), výčepního Václava (LAVINA), aktivního člena spolku na ochranu zvířat (POSLEDNÍ MOHYKÁN), přítele Karla (PAROHY), dobrotivého Dr. Otoka (PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ), Jakubce (SLOVO DĚLÁ ŽENU), primáře (NĚCO SE TU ZMĚNILO), kapitána parníku (NECHTE TO NA MĚ), lokaje (HRÁTKY S ČERTEM), politého hosta (PROBUZENÍ), vrátného ve výzkumném ústavu (PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ!) a naposledy Cipra (AKCE BORORO).

V kinematografii se podílel také jako autor: u Hašlerova filmu IRČIN ROMÁNEK (1936) napsal texty k písním a u komedie HOST DO DOMU (1942) se podílel s Karlem Konstantinem na námětu. Paul Spolupracoval rovněž s televizí (CHLÉB A PÍSNĚ). Byl též literárně činný: psal rozhlasové veselohry a pásma (v rozhlase také vystupoval), operetní libreta, překládal a skládal. Muž rozličných profesí František Paul zemřel 8. listopadu 1976 v Praze ve věku sedmdesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour