Hans Söhnker

Hans Albert Edmund Söhnker začínal svou kariéru jako operetní tenor. Jedním z jeho učitelů byl Clemens Schubert. První angažmá získal v Kielu roku 1922. Od roku 1924 působil ve Frankfurtu nad Odrou. V roce 1929 vrcholily jeho zdravotní problémy, přesněji šlo o uzliny na hlasivkách. Söhnker po úspěšné, několikaměsíční léčbě přestal zpívat a přešel do činohry. Prošel postupně divadly v Baden-Badenu, Danzigu a Chemnitzu. V roce 1933 byl osloven Viktorem Jansonem a po podpisu smlouvy se studiem UFA si zahrál ve svém prvním filmu DER ZAREWITSCH. Následovaly filmy JEDE FRAU HAT EIN GEHEIMNIS, 1934, DER MUSTERGATTE, 1937, FRAU NACH MASS, 1940, EIN MANN MIT GRUNDSAETZEN, 1943, DER ENGEL MIT DEM SAITENSPIEL, 1944 a GROSSE FREIHEIT NR.7, 1944.

Když nacisté začali po roce 1933 „utahovat šrouby", utíkali z Německa jako první ti nejinteligentnější. Söhnker patřil mezi ty, kteří svým kolegům napomáhali k odchodu (nebo i útěku). Byl gestapem sledován, několikrát předveden k výslechu, nakonec se dostal na seznam „problémových" osob. Po ukončení války hrál s Boleslawem Barlogem v berlínském Schlossparktheater. K filmování se vrátil roku 1947 filmem FILM OHNE TITEL.

Počátkem šedesátých let se uplatnil v televizi. Úspěch mu zajistil seriál DER FORELLENHOF, 1965, kde si zahrál majitele hotelu. V rozmezí let 1967 až 1971 ztvárnil ředitele cirkusu v SALTO MORTALE. Největší úspěch přišel v roce 1968, v třináctidílném rodiném seriálu MEINE SCHEIEGERSOEHNE UND ICH. Jako konferenciér, moderátor, zpěvák a herec platil v sedmdesátých letech v tv šoubyznysu za jeho hvězdu.

V roce 1968 získal titul Státní herec, v roce 1973 byl vyznamenán Spolkovým záslužným křížem. V roce 1977 obdržel Zlatou cenu. Rok nato uveřejnil své vzpomínky v knize „... und kein Tag zuviel". Do roku 1981 učinkoval asi ve 109 filmech. Nadaboval do němčiny Rexe Harrisona, Laurence Oliviera, nebo Michaela Wildinga. Hans Söhnker zemřel ve svých 77 letech v Berlíně-Grunewaldu. Urna s jeho popelem leží na dně Baltského moře poblíž Travemünde.

ČSFD.cz