Idi Amin

Přesné datum narození Idiho Amina není známo. Různé prameny uvádějí několik dat mezi roky 1923 a 1928. Jisté však je, že šlo o masového vraha a jednoho z nejkrutějších diktátorů 20. století. "Řezník z Kampaly" (vl. jménem Idi Awo-Ongo Angoo) měl podobně jako většina jemu podobných nešťastné dětství. Otec rodinu brzy opustil údajně proto, že matka doma provozovala čarodějnické praktiky. Amin získal pouze základní vzdělání (není ani jisté, zda ho dokončil).

V roce 1946 vstoupil do královské armády (Uganda byla v té době součástí britského impéria). Měl předpoklady pro úspěšnou vojenskou kariéru, měřil kolem 2 metrů a byl schopným boxerem. Také se v něm však probudila krutost, kterou měla za nějaký čas poznat celá země. Několikrát musel čelit vyšetřování kvůli brutalitě a mučení, ale vždy se dokázal díky dobrému hájení a vojenské poslušnosti vyhnout trestu.

Roku 1962 získala Uganda nezávislost a o 4 roky později se Amin stal díky spolupráci s premiérem Miltonem Obotem vrchním velitelem ugandské armády. Obote s jeho pomocí svrhl prezidenta a po několik let vládl. V roce 1971 však musel odjet na jednání Commonwealthu do Singapuru, čehož Amin využil a provedl v zemi puč. Lidé změnu uvítali a slavili v ulicích, mezinárodní společnenství bylo také spokojeno. Ne však nadlouho.

Amin začal okamžitě fyzicky likvidovat své politické oponenty. Bývalý prezident se ze sousední Tanzanie pokusil získat moc zpět, avšak neuspěl. Naopak Amin nechal povraždit všechny příslušníky kmenů Langi a Achali v armádě, kteří se postavili proti němu. Údajně byli postaveni do řady a jednomu po druhém byly rozbíjeny hlavy palicemi.

V roce 1972 prosadil Amin tzv. afrikanizaci ekonomiky. Do té doby totiž ovládaly tamní ekonomiku asijští obchodníci. Amin jim dal 90 dní na opuštění země, čímž uvrhl ugandské hospodářství do chaosu. Zemi muselo opustit asi 50 tisíc Indů a Pákistánců. Intelektuálové byli buď povražděni, nebo utekli do exilu. Své oběti Amin nelidsky mučil, jsou prokázány případy, kdy byly oběti ponechány vykrvácet s useknutými údy nebo ponořeny do ledové vody, kde umrzly. Své ženě nechal useknout končetiny, ty následně přišít na nesprávná místa a hlavu přidělat k tělu obličejem dozadu. Děti nutil, aby se na to dívaly. Těly svých protivníků krmil krokodýly a jejich hlavy údajně skladoval v lednici. Založil dokonce skupinu, se kterou chodil každý den do ulic zabíjet lidi, kteří byli pak předhozeni hyenám.

Sám se nechal titulovat jako "skotský král" nebo "dobyvatel britského impéria". Konvertoval k islámu a podporoval muslimské teroristy. Chválil zavraždění izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově a doma chtěl zbudovat pomník Adolfu Hitlerovi. V roce 1976 se postavil na stranu teroristů, které nechal s uneseným letadlem přistát na letišti v Entebbe.

Vytrvale napadal sousední Tanzanii, až prezidentu Juliu Nyereremu došla trpělivost a vtrhl se svou armádou do Ugandy. Rozvrácená Aminova armáda vzdorovala pouze několik měsíců, a tak musel v roce 1979 Amin uprchnout do lybijského exilu. Lidé opět slavili v ulicích, tentokrát diktátorův pád. Amin následně pobýval v Iráku a Saúdské Arábii, která mu jako muslimovi poskytla azyl. Zemřel v roce 2003 na celkové selhání organismu. Nikdy tak nebyl postaven před mezinárodní tribunál, aby se zpovídal ze spáchaných zvěrstev, dokonce nad nimi ani nevyjádřil lítost. Celkový počet obětí jeho hrůzovlády se nejčastěji odhaduje kolem 300 000.

O jeho vládu se pochopitelně zajímali a dodnes zajímají dokumentaristé, a tak vzniklo několik filmů o jeho životě. Postava Amina se vyskytuje i v televizních hraných dílech VICTORY AT ENTEBBE a RAID ON ENTEBBE. V roce 2006 byl natočen snímek POSLEDNÍ SKOTSKÝ KRÁL, kde postavu Amina ztvárnil Forest Whitaker. Za roli byl oceněn Oscarem.

pawleta