Antonín Kandert se narodil 21. listopadu 1890 v Praze. I když původně studoval stavební inženýrství, studia přerušil a raději odešel ke své lásce – divadlu. Pro herectví se nejdříve připravoval v dramatické škole J. Šmahy. Zpočátku sbíral zkušenosti u ochotnických souborů R. Budila a Jiřího Steimara. Roku 1917 se představil na pražské České činohře Vendelína Budila v Uranii a poté hrál s Budilem v Městském divadle v Plzni (1917 – 1920). Vrátil se do Prahy a v letech 1920 – 1925 se uplatnil nejen jako herec, ale i jako divadelní režisér ve Švandově divadle, nuselském Tylově divadle a nakonec až do svého odchodu na odpočinek v Divadle na Vinohradech (1925 – 1959).

Herec Antonín Kandert byl hlavně nadaným charakterním hercem staré školy. Plně využíval své hlasové dispozice s patosem, pohyby těla, mimikou a výrazem. Ztvárnil si JUDr. Kolenatého v Čapkově „Věci Makropulos“, Silvestra v Molièrově „Scapinova šibalství“, plukovníka Pickeringa v „Pygmaliónu“ George Bernarda Shawa či kostelníka v komedii „Mnoho povyku pro nic“ Williema Shakespeara. Jako divadelní režisér – samouk – inscenoval například inscenace Josefa Štolby „Maloměstští diplomati“ a nebo taky zdramatizované drama Boženy Němcové „Babička“.

Do českého filmu pronikl záhy, už v dobách němé éry těsně po svém příchodu na Vinohrady. Poprvé se představil v historické úloze (které si i v pozdějších létech ještě zopakoval) básníka a spisovatele Františka Ladislava Čelakovského v Innemannově životopisném snímku JOSEF KAJETÁN TYL (1925) se Zdeňkem Štěpánkem v titulní úloze. Na další pozvání do filmových ateliérů si musel Antonín Kandert počkat následujících sedm let.

Ve 30. letech byl ve zvukovém filmu až do poloviny čtyřicátých let hercem převážně menších rolí členů inteligence. Zahrál policejního prezidenta v PÍSNIČKÁŘI (1932) Svatopluka Innemanna, lékaře Votavu v Innemannově SKŘIVÁNČÍ PÍSNI (1933), advokáta JUDr. Lišku v konverzační komedii Martina Friče S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (1933), notáře v dramatu HORDUBALOVÉ (1937) režiséra Martina Friče, státního návladního ve Slavíčkově SOUDU BOŽÍ (1938), otce Ladislava Vaňouse ve Šléglově komedii VENOUŠEK A STÁZIČKA (1939), právního zástupce Graigsovy (Zdeněk Štěpánek) ženy (Jiřina Štěpničková) ve Fričově dramatu MUŽ Z NEZNÁMA (1939), návštěvníka dostihů v JEJÍM HŘÍCHU (1939) Oldřicha Kmínka, ředitele baru ve Vávrově dramatu ŠŤASTNOU CESTU (1943) a detektiva ve ČTRNÁCTÉM U STOLU (1943) Oldřicha Nového a Antonína Zelenky.

I když ve znárodněné kinematografii hrál už nejčastěji, často ve filmech Václava Kršky, Otakara Vávry a Martina Friče, opět to byly malé úložky a se svou visáží v historických a životopisných snímcích. Ukázal se ve snímcích PRŮLOM (exekuční úředník), HOUSLE A SEN (muž v dostavníku), PAROHY (předseda okultního spolku), ČAPKOVY POVÍDKY (přísedící soudu v nebi), NEROZUMÍM (vrchní strážmistr pan Kohout), KARIÉRA (rozzlobený Klikův host), DVAASEDMDESÁTKA (JUDr. Tereba), REVOLUČNÍ ROK 1848 (dvojrole zástupce Liberce a spisovatele Schillinga), nedokončený VÝLET PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ (úředník), VESELÝ SOUBOJ (starší pořadatel na stadionu), POSEL ÚSVITU (hrabě Šternberk), MIKOLÁŠ ALEŠ (muž s licousy, člen Společnosti přátel), MLADÁ LÉTA (ředitel gymnázia), ANNA PROLETÁŘKA (rada Kettner), VÝSTRAHA (nenápadný muž), MĚSÍC NAD ŘEKOU (abiturient s dortem), Z MÉHO ŽIVOTA (muž ve Švédsku), NECHTE TO NA MĚ (vedoucí sklenářství), JAN ŽIŽKA (staroměstský konšel), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (úředník), KOHOUT PLAŠÍ SMRT (Tondův otec) a KDE ALIBI NESTAČÍ (skladník Rendl). Naposledy byl starším lékařem v Bělkově DEŠTIVÉM DNI (1962).

V omezené míře spolupracoval též s rozhlasem („Napoleon“ 1938, jako plukovník Pickering v Shawově „Pygmaliónu“ 1938, kostelník v Shakespearově „Mnoho povyku pro nic“ 1953 nebo Vetori v Mussetově „Lorenzacciu“ 1960) a televizí. Antonín Kandert zemřel 10. března 1968 v Praze v nedožitém vysokém věku sedmdesáti osmi let. Zemřel šest let po své poslední filmové úloze a po devíti letech strávených na hereckém odpočinku.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře